číslo 8 / 2007

Nalaďte si

Nešťastní lidé s osudem nepřiměřeným...

Sobota 24. února, Český rozhlas 2 - Praha, 13.04

Potřetí - a zatím naposledy - můžete vstoupit do zvláštního prostoru, který nenajdete na světě nikde, ale zároveň se nachází v každém z nás, a do času, který nikdy nebyl a zároveň trvá stále. I ve třetí epizodě seriálu Tantalův rod se můžete potkat s nevyzpytatelnými živly, jež jsme se naučili označovat souslovím mytičtí bohové. I zde se setkáte s nešťastnými lidmi, kteří se dopouštějí, či jsou oběťmi nepřiměřených skutků.

„Jak nešťastní jsou lidé s osudem nepřiměřeným!“ varuje nás ústy Chóru přes propast dva a půl tisíce let Sófokles v tragédii Oidipús. Míra, uměřenost, byla pro staré Řeky základní hodnotou života jedince, i celé pospolitosti, obce, polis. Dnešní mediální voayerství nejenže k nasycení údajné divácké poptávky nepřiměřenosti vyhledává, ale dokonce je už i samo produkuje. Přitom nad starými evropskými mýty prý moderní člověk krčí nosem – degradovaly se pro něj do podoby nějakých divných pohádek. Opravdu, co my máme společného s Oidipem, jenž zabil svého otce a souložil se svou matkou, s Médeou, která z pomsty nevěrnému manželovi zahubila své děti, s Oinomáem, který popraví každého nápadníka, aby jeho dcera Hyppodamia mohla zůstat současně i jeho manželkou?

Mnoho, chce se odpovědět neodpovědným prodavačům konzumentské zábavy! Mýty, tyto prvotní příběhy z úsvitu lidského vědomí, vyjadřují všechny skryté síly, které jsou - jako možnost - uloženy v každém z nás. Jsou to síly, které dokáží tvořit, ale i síly ničivé a sebedestruktivní. Ať nám bavičství, reklama a politika namlouvá co chce, mýty vědí, že nejsme na světě odsouzeni k nekonečnému štěstí.

Mýty formou obrazného vyprávění sdělují základní a prvotní lidskou zkušenost s těmito silami. Vyprávění mýtů lidem slouží tomu, aby tyto síly rozpoznali a ovládli. Denně se dozvídáme o starých lidech utýraných vlastními dětmi. Denně se někde v kontejnerech a na skládkách nacházejí zubožená tělíčka mimin a batolat, které zabily vlastní mámy. Nemine den, abychom nenarazili na odporné příběhy sexuálního zneužití dětí otci a matkami...

Dnešní euroamerická civilizace stojí na třech křehkých kulturních nohách - na starozákonním judaismu, novozákonním křesťanství a na antické mytologii. Z těchto zdrojů se napájela celá evropská kultura a vzdělanost, bez jejich znalosti nejsme schopni číst symboliku, porozumět idiomatům většiny děl, která zde vznikla. A tato díla předávají lidskou zkušenost předků, jejich zprávu o sdílení světa a života.

„Zrodili jsme se z příběhu a můžeme jej vyprávět,“ říká slavný scenárista J.-C. Carriére. A znalec mýtů K. Kerényi tvrdí, že „mrtvé příběhy“ vydávají svůj smysl jen tehdy, jsou-li přesazeny „do prostoru vyprávění a naslouchání“. Kde jinde takový prostor hledat, než v rozhlase?

Děkuji Českému rozhlasu 2, že před pěti lety přijal mou nabídku pokusit se o nové převyprávění základních obrazů a příběhů antické mytologie ve čtyřiadvacetidílném seriálu Achajové. První tři díly, sedminu zamýšleného celku, jsme vám, milí posluchači, nabídli k posouzení. Nebude záležet jen na silách tvůrců, ale i na vašem zájmu, zda se záměr završí, či skončí jako torzo. Slýchám totiž, že dnešního člověka více než prastaré příběhy zajímá jeho současnost.

Nebudeme-li ale hledat, a to i za pomoci nástroje, který za tím účelem objevili naši předci, totiž vyprávěním mýtů, ve svých životech míru, marně můžeme někomu jinému vyčítat, že jsme nešťastní. Svět není zásobárna požitků vyzývajících k neodkladné spotřebě a život není nástroj, jímž se těchto požitků můžeme nenasytně zmocňovat. Řecký mýtus o stvoření světa vypráví, že svět se zrodil z chaosu díky lásce, že boj řádu a chaosu, chcete-li, dobra a zla nikdy nekončí a že o jeho výsledku rozhoduje každým svým činem každý z nás.

Je lépe prožít krajnosti své duše sdílením mýtu, než je ověřovat činy. Hodně štěstí!

JAN VEDRAL