číslo 8 / 2007

Rozhlas Plus

Rádio a lidé (4)
Seriál mapující osudy lidí a události spjaté s historií radiotechniky

Telegraf bez sloupů a drátů

V úvodním článku věnovaném Alexandru Popovovi (TR č. 6/2007) jsme popsali počátky jeho pokusů s příjmem elektromagnetických vln. Brzy měl přijít okamžik, kdy tento ruský fyzik a elektrotechnik zveřejní výsledky svých pokusů a představí je odborníkům.

V dubnu roku 1895 se náhle zvonek přijímače sám rozezvonil, Popov zkoumal proč. Když se později dozvěděl, že tou dobou třicet kilometrů od Kronštadtu zuřila silná bouře, pochopil, že blesk je vlastně také velká a silná jiskra, která vysílá elektromagnetické pole. Jeho jednoduchý přístroj tak dokázal předpovědět blížící se bouřku.

První telegram

Čas rychle utíkal, Popova od práce odváděly pracovní povinnosti, ale i jiné výzkumy (zkoumal například Roentgenovo záření), svůj přijímač elektromagnetických vln však přesto zdokonalil. Zvonek byl nahrazen Morseovým telegrafním přístrojem, který reagoval na elektromagnetické vlny. Oscilátorem se pustila jiskra na krátký okamžik - telegraf zapsal tečku. Když se jiskra pustila na delší chvíli - telegraf zapsal čárku. Proužek papíru se přitom odvíjel z cívky telegrafu, takže kombinace teček a čárek byla přehledně zaznamenaná v řadě za sebou na papírovou pásku.

Morseova abeceda má pro každé písmeno a číslo přesně určenou kombinaci teček a čárek a vychází z upravené převodní tabulky, kterou vynalezl v polovině devatenáctého století Američan Samuel Morse. V této formě byly vysílány a přijímány zprávy pomocí drátových telegrafů a později obdobně i telegrafy využívajícími bezdrátové spojení pomocí elektromagnetických vln.

Popov se rozhodl, že dozrála doba k představení přístroje odborné veřejnosti. Dne 12. března 1896 zasedala ve fyzikální posluchárně petrohradské univerzity ruská Fyzikální společnost. Do této posluchárny přinesl Popov před nedůvěřivé vědce svůj přijímač: telegrafní přístroj ovládaný „kouzelnou trubičkou“ s kovovými pilinami - kohererem. Koherer čekal na povely vysílače - oscilátoru s induktorem, který byl umístěn v chemické laboratoři druhé budovy univerzity vzdálené asi dvě stě padesát metrů.

Ve stanovenou minutu Popovův asistent zapnul vysílač a začal vysílat jiskrové signály. Elektromagnetické vlny bez drátu pronikly do posluchárny a aktivovaly přijímač s telegrafem. Telegraf zaznamenal tečkami a čárkami dvě slova: Heinrich Hertz. Jméno slavného vědce - to byla první slova oficiálně vyslaná a přijatá bezdrátovým telegrafem. Popov přijímal gratulace kolegů, přesto se ale našlo dost těch, kteří odmítali uvěřit, že je přenos informací bez drátů možný.

Hořké zklamání

Zdálo se, že po úspěšném předvedení dosažených výsledků půjde všechno snadněji. Popov se obrátil na tehdejšího ministra ruského námořnictva Avelana s žádostí o poskytnutí tisíce rublů pro minový ústav na pořízení nových přístrojů k zdokonalení bezdrátového telegrafu. Z pohledu výdajů námořnictva to byla směšná částka, nadutý Avelan však tehdy Popovovu žádost zamítl se slovy: „Na takové nesmysly peníze nejsou. Kdo to kdy slyšel - telegraf bez sloupů a drátů, to jsou u telegrafu ty nejdůležitější věci.“

Popov tedy nadále zkoumal elektromagnetické vlny ve velmi skromných podmínkách a v podstatě bez finančních prostředků. Žil jen z nevelkého profesorského platu. Práce mu šla těžce a pomalu. Za několik měsíců se navíc z novin dozvěděl, že není jediným vynálezcem bezdrátového telegrafu. Do světa se rozlétla zpráva o jakémsi neznámém úspěšném mladém Italovi a svět se učil vyslovovat jeho jméno: Guglielmo Marconi. Podpora a pochopení pro ruského vědce přišly pozdě.

Popov stále tvrdě pracoval, nikdy nepřekypoval zdravím a navíc těžce nesl i pověření k potlačení nepokojů studentského hnutí v ústavu, kde byl od roku 1901 ředitelem. To nebylo nic pro mírumilovného vědce, který rád učil a bádal. Vyčerpaný Popov umírá na krvácení do mozku 13. ledna 1906. Jeho jméno však nebylo zapomenuto.

MIREK FIALA, e-mail: vlad.fiala@quick.cz

Foto archiv V. Křížka