číslo 8 / 2007

Pořiďte si

Antihvězda Radůza v tiché Arše

Stává se již pravidlem, že nové album písničkářky Radůzy se i bez výraznější mediální podpory vyšplhá na přední příčky žebříčku nejprodávanějších desek u nás. Nejinak tomu bylo i s jejím před časem vydaným prvním živým albem Vše je jedním (vyd. Indies Records). Zní to až neuvěřitelně: zpěvačka, která nevystupuje (až na výjimky) v televizi, jejíž písně nezní v komerčních rádiích a o jejíž jméno v bulváru nezavadíte je jednou z nejúspěšnějších postav české hudební scény. Vděčí za to jen svému talentu, sdělnosti svých písní, přesvědčivosti jejich interpretace a možná především poctivosti, s níž přistupuje k publiku. A na tom nic nezmění ani jízlivé jazyky pravící, že Radůzina zdrženlivost vůči domácímu showbyznysu je jen důsledkem pečlivě střežené image antihvězdy.

Album Vše je jedním vzniklo v mezičase mezi poslední studiovou nahrávkou V hoře (2005) a chystanou podzimní novinkou; v dubnu na něj navíc naváže stejnojmenné, repertoárově ovšem mírně odlišné DVD, doplněné o dokumentární film, který o Radůze natočila režisérka Olga Špátová. Cédéčko čítá čtyřiadvacet skladeb, z nichž deset písničkářka prvně představila na albu V hoře, dalších sedm bylo vydáno na obou ještě starších nahrávkách Andělové z nebe (2001) a …při mně stůj (2003); za zmínku stojí, že dvě z nejznámějších písní Radůziny kariéry - Nebe peklo ráj a Studený nohy - scházejí. Několik skladeb tu má svou albovou premiéru: vedle jedné polské a jedné turecké lidovky, česko-romské Dža khere (Běž domů) a pro změnu francouzsky nazpívané A Therese jsou to velmi silné duchovní písně Celé noci a závěrečná Za obzor souznějící se vstupní a titulní písní alba, oproti verzi na albu V hoře zde pořízené s klavírním doprovodem. Právě tyto tři tematicky příbuzné skladby, zdá se, předjímají ladění další písničkářčiny tvorby, a není náhodou, že v nich Radůza hraje na klavír - ten je v jejích písních stále častějším doprovodným nástrojem. Na připravovaném, čtvrtém studiovém albu dokonce nemá být akordeon, Radůzin výraz dosud spoluurčující, vůbec přítomen.

Koncertní snímek Vše je jedním tak dost možná uzavírá jednu etapu tvorby umělkyně, která dnes na naší - přibližně řečeno - folkové scéně nemá konkurenci. Asi jedinou chybičkou jejího „live“ cédéčka je poněkud chladnější obecenstvo v Divadle Archa, kde album i materiál na DVD v říjnu minulého roku vznikl. Komornímu písničkaření Radůzy samozřejmě nikdy nebude aplaudováno jako „rozjeté“ rockové kapele, ale živému snímku by rozhodně slušela uvolněnější atmosféra. Zvláště po nejvypjatějších skladbách, jako je třeba Vysockého Parus, by člověk očekával, že lidé zboří divadlo, leč to se v Česku nedělá...

MILAN ŠEFL

Foto Richard Procházka