číslo 9 / 2007

Dívejte se

Hledání svobody vede do slepé uličky

Pondělí 26. února, ČT 2, 21.45

Česká televize nachystala drobnou připomínku amerického režiséra Francise Forda Coppoly, jednoho z nejvýznamnějších tvůrců minulého věku. Jeho jméno se pojí se slavnými tituly - najmě volnou mafiánskou trilogií Kmotr a po mnoho let dotvářenou epopejí z vietnamské války Apokalypsa. Pondělní Filmový klub se nyní zaměřil na režisérovy začátky (sahající do 60. let), které ještě nedávaly tušit, že v Coppolovi vyrůstá mimořádná osobnost. První dva tituly se orientují na dospívající mládež, byť pokaždé v poněkud odlišném žánrovém klíči. Snímek Teď už jsi velký chlapec se s nadhledem věnoval smolařskému vstupu do dospělosti a v lecčems se podobá mnohem slavnějšímu, ovšem pozdějšímu Absolventu, nyní uvádění Lidé deště (Nova je však před lety uváděla pod originálním názvem Rain People) zase předjímají ještě pověstnější Bezstarostnou jízdu.

Lidé deště vyprávějí o cestování outsiderů napříč nepříliš vstřícnou Amerikou. Avšak narozdíl od mužských protagonistů Bezstarostné ženy je tu hrdinkou těhotná žena (Shirley Knightová), která prchá ze svého usedlého domova, aby si během ježdění autem vyjasnila, co vlastně chce, zda se ve hmotně zajištěném manželství cítí šťastná a zda očekávané dítě vůbec hodlá přivést na svět. Zvažuje, zda se má podřídit očekávání ve smyslu stále se o někoho starat, zatouží být aspoň na chvíli sama sebou, nemuset se někomu zodpovídat.

Během cesty zastaví osamělému stopaři (James Caan) - kdysi zářil v americkém fotbalu, avšak následkem těžkého zranění ztratil soběstačnost, povahu má až dětsky dobrotivou a bezelstnou. Žena se mu pokouší pomoci s hledáním práce a proti své vůli se tak znovu zaplétá do péče o své bližní, do činnosti, před níž chtěla prchnout - a nakonec selhává, protože si nedokázala ujasnit své priority. Režisér se dotýká složitého přediva problémů kolem hledání svobody a nezávislosti, avšak také kolem nevydařeného útěku před zodpovědností. Coppola se vyhýbá jednoznačnému stanovisku a rovněž oba ústřední hrdiny, výborně napsané i zahrané, nechává na pospas dvojznačnosti. Vlastně sděluje, že nic není ani černé, ani bílé, že pohnutky lidského jednání bývají mnohotvárné.

JAN JAROŠ

Foto archiv