číslo 9 / 2007

Navštivte

Je civilizace, která se hroutí, krutá?

Herec a režisér Mel Gibson, jehož proslavilo drastické Umučení Krista, se ve svém dalším režijním počinu Apocalypto obrátil k odlišnému civilizačnímu okruhu - ke středoamerické mayské kultuře. Hned v prologu se zaštiťuje citátem, že každá velká říše podlehla útokům zvenčí až poté, co se začala rozkládat zevnitř. U Mayů, ačkoli rozvinuli monumentální architekturu, rozpracovali kalendářní údaje a složité hierografické písmo, však stále zůstává velkou hádankou, proč opouštěli svá města, proč ustoupili ze scény dějin dávno před připlutím evropských dobyvatelů. Proto také zasazení příběhu na začátek 16. století (spatříme připluvší španělské koráby) postrádá v tomto případě opodstatnění - z mayské civilizace přežívaly v té době už jen trosky.

Apocalypto opakuje úspěšný vzorec Umučení Krista - rovněž je namluveno v původním „mayském“ jazyku. Rovněž se přidržuje snahy co nejvěrohodněji (i v brutalitě) předvést tamější obyčeje. Ozbrojení bojovníci totiž podnikali výpravy i do vzdálených oblastí, aby polapili co nejvíce zajatců určených k slavnostnímu obětování při důležitém astronomickém úkazu. Nejen trýznivé putování zajatců, ale i samotný obřad vyrvání srdce z modře pomalovaných obětí jsou působivé, stejně jako pohled na rozlehlé, životem kypící město s vévodící pyramidou. Po jejím majestátním schodišti se kutálely uťaté hlavy, byla z něj shazována i těla zabitých nešťastníků. Záběry z přítmí pralesa i zalidněného města, často podřízené vizuální sirosti, evokující lezavou vlhkost a zničující chlad, absenci spásného slunečního svitu, pořídil kameraman Dean Semler s jistou dokumentaristickou dikcí.

Film zajisté věrohodně ukazuje mírumilovnou existenci „pralesních“ indiánů, kteří se stávají lovnou zvěří. Plně uvěřitelné je i (ne)herecké ztvárnění, přirozené v každém gestu i výrazu obličeje, aniž by se muselo uchylovat k vysvětlování pohnutek. Ty jsou naopak zúženy na ty primární - na záchranu vlastního života (a také života nejbližších). Přesto nezbývá než vytknout příliš zřetelnou poplatnost ryze hollywoodským schématům, téměř „rambovské“ rysy hlavního hrdiny, mladého, šťastně ženatého muže zvaného Jaguáří tlapa (Rudy Youngblood). Než upadne do zajetí, stihne svou těhotnou ženu i malého synka skrýt do skalní prolákliny. I když na poslední chvíli unikne před obětováním a podaří se mu úspěšně prchnout do bezpečí pralesa, v patách jsou mu nelítostní pronásledovatelé. V těchto okamžicích vyprávění ztrácí jakoukoli uvěřitelnost, stěží lze přijmout, že by pronásledovaný dokázal tak vyčerpávajícímu náporu. Gibson zbytečně zařazuje atraktivní okamžiky, které snad mají odvést pozornost - ať již je to jaguáří útok nebo skok do rozpěněného vodopádu. To vše za podpory dojemných melodií i vítězných fanfár Jamese Hornera.

Apocalypto uspělo v kresbě reálií aspoň do té míry, že je nevnímáme jako papundeklové, málo se však dovíme o mentalitě „města“ nadšeně pozdravujícího bezpočty obětí, o náboženských představách, z našeho pohledu nepochybně morbidních, o strachu z rozhněvaných božstev. To vše se stává jen barvitou kulisou, do níž je zasazena zcela konvenční dobrodružná historka, napěchovaná všemi možnými žánrovými klišé.

JAN JAROŠ

Foto archiv