číslo 9 / 2007

Jak to vidí

Jindra Klímová, publicistka

O Česku, ráji hypermarketů

Samozřejmě vy ani já nebudete mít možnost pohovořit si osobně s panem Michaelem Kerchevalem, šéfem Mezinárodní asociace nákupních center, abychom se ho zeptali, jestli bylo míněno vážně, že Česká republika patří mezi zaslíbené země, tedy alespoň v jeho záměrech. Ale podle toho, co odpověděl zvědavému Newsweeku, tomu tak bude. Vysvětlující věta je tato: „Stejná energie a dynamika, kterou průmysl nakupování přinesl před třiceti lety do Ameriky, se nyní šíří po světě.“ Super a hypermarkety a mega nákupní centra rostou jako houby po dešti ve střední a východní Evropě i v Asii. Takže jsme evropskou jedničkou vedle asijské Malajsie. Žádná jiná země ve střední Evropě neumožnila tak rychlé rozšíření velkých zahraničních obchodních řetězců jako Česko, tvrdí poslední studie Institutu Economy.

Možná vás přesvědčí čísla. První supermarkety si chodili Češi obhlížet v roce 1991 a první dva hypermarkety roku 1997. Teď už takových „super“ máme na šest set, těch ještě větších „hyper“ na dvě stě a pomalu se blížíme k padesátce nákupních center. Že jsme si tyto obchody oblíbili, potvrzuje skutečnost, že zatímco dříve měly řetězce zásadu pokrýt svou nabídkou místo nejméně s 25 tisíci obyvateli, teď už se vyplatí postavit tři nebo dokonce čtyři pro pětitisícové městečko. A vstřícnost se projevuje téměř všude. Přijde-li taková nabídka, zastupitelé jsou ochotni měnit územní plány a dát k dispozici i místa, určená původně k výstavbě rodinných domků, anebo také oželet někdejší náklady na meliorace a nelitovat zemědělské půdy dobré bonity. Obraty v marketech totiž rok od roku stoupají až o deset procent. Některé z řetězců se čas od času podivují nad tržbami skutečně rekordními. Však pro to také hodně dělají rozšiřováním nabídky. Obecně se dá říct, že přítomnost řetězců české ekonomice prospívá, protože tyto firmy platí daň z přidané hodnoty, zvyšují zaměstnanost a konec konců ženou nahoru i průmyslovou produkci celkově, protože lidé mají chuť nakupovat. A snaží se, aby měli zač. I s vědomím toho, že procento obratu těchto řetězců, dosahující zhruba tří čtvrtin, se už nevrací do lokální ekonomiky a jde mimo region.

To je především dáno skladbou sortimentu. Všimněte si, že si domů přinesete vajíčka z Polska, uzeniny z Německa, máslo z Dánska, med z Argentiny, tu nejobyčejnější mrkev z Velké Británie, sušené klikvy z Kanady s nápisem brusinky a trvanlivé pečivo ze Slovenska. Mnohé z toho označené nějakým tím chytlavým „bio“ nebo „light“. Jde o zboží běžné spotřeby, které se vyrábí i u nás a v kvalitě přinejmenším odpovídající dovozu, nemluvím o jižním ovoci nebo orientálním koření. Chcete-li něco z místní produkce, musíte pravděpodobně zajít někam jinam. Ano, do prodejny menší nebo docela malé. Vlastně neustále se tu vede boj o vaši přízeň. Supermarkety jsou obyčejně na okrajích měst s parkovišti pro zákazníky, kteří sem přijedou auty. Aby si řetězce získaly kupující i uvnitř měst, začínají takticky zřizovat menší, už netypické prodejny a stačí přidat k názvu firmy slovo City. Ty jsou určeny těm, kteří nechtějí nebo nemohou na nákup autem. Nadnárodní řetězce také přišly na to, že musí doplňovat svůj sortiment českými výrobky, které jsou žádané. Nejen tedy každodenními dodávkami čerstvého pečiva a chleba, ale také výrobky s jasným označením českého výrobce. V každé zemi, kam nadnárodní řetězce vtrhly, nastal čas, kdy se vzedmulo jakési tažení za podporu nákupu domácích výrobků. Takový čas nastává teď u nás. První kroky této taktiky mají úspěch. Do našeho vědomí se už zapisují nové firmy, nová loga, nové značky širokého sortimentu. Pro našince jsou stále nejpřesvědčivějším lákadlem ke koupi - ceny. Poroste-li odbyt českých výrobků, bude možné jít i u nich s cenou výrazně dolů.

To jsem stále mluvila o tom dobrém, o tom lepším, co přinesl České republice boom super a hypermarketů a rájů nákupních center. Své varovné „ale“ vyslovují však sociologové, ekologové i ekonomové. Ekonomové sledují úbytek malých prodejen a drobných výrobců, kteří zaplňovali trh denní potřeby. Ekologové upozorňují na to, že při vší úctě ke svobodnému obchodu, se bude muset svět jednou zamyslet nad tím, jakou únosnou míru volit pro cesty Evropu křižujících kamionů, jak omezit auty zahlcenou městskou dopravu, jak dát v centrech nákupu nadnárodních řetězců příležitost místním, českým výrobcům potravinářského i průmyslového zboží a zemědělství. Jde totiž i o jistý vkus, který by se měl pěstovat na národní bázi. Pro každého návštěvníka z cizí země je příjemné, najde-li v obchodech svéráz místa, které navštívil. Otravuje, jsou-li mu nabízeny jako suvenýry z dovolené výrobky, které běžně dostane v Německu, ve Francii i v Maďarsku. Protesty „Stop dalším supermarketům“, které organizovalo hnutí Duha, podepsalo jen pár tisíc lidí. A argumenty, že prodejny jsou ošklivé, ničí krajinu a likvidují malé prodejny, aby až toto bude dokonáno, mohly zvednout ceny, neuspěly. Už dnes funguje cenová konkurence i mezi jednotlivými řetězci. A trend zastavit nelze, snad jen ho rozumně mírnit a korigovat.

A argumenty sociologů? Ti vědí, že s jídlem roste chuť, což v Česku moc dobře známe. Někteří lidé si zvolili supermarkety za cíl svých sobotních a nedělních relaxací namísto výletů do přírody. A není jich málo. Chtějí i tady věnovat se svému a odložit děti. Takže - pro ně žádají dětské koutky a různé zábavy. Pro sebe, až je budou bolet nohy, kavárny a restaurace. A pro všechny dohromady různé služby od kadeřníka až po maséra, bazény a kina. Prostě - zábavní centrum. Tento způsob trávení sobot a nedělí má ovšem největší vliv právě na děti. Vzácný rodičovský čas, kterého se jim dost málo dostává během týdne, je i o víkendu tříštěn rozdílností zájmů a zvlášť rozdělenou nabídkou pro děti a dospělé. Okrádá rodiny ani ne tak o koruny, jako o něco hodně cennějšího.

Multifunkční centra chtějí také multimyslícího spotřebitele. Takového člověka, který dovede mít radost z faktu, že se může na jednom místě seznámit s nabídkou zboží z celého světa. Přitom takového, který dovede posoudit, zda je lepší koupit zboží, které za ním putovalo tisíce kilometrů a stovky hodin, anebo zboží čerstvé, s bezpečně označeným původem. A také myslícího člověka, který dovede zvážit, zda supermarket je tím nejlepším místem k relaxaci. Vidíte, kolik má takové přemýšlení o supermarketech souvislostí! A to jsem jistě nepostihla všechny. Ještě snad jednu: moudří říkají, že kvalita života v téhle naší nabídkami zahlcené době je dána tím, bez čeho se obejdeme.