číslo 11 / 2007
Dívejte se
Vztahy mezi lidmi se utvářejí složitě
Francouzský režisér Eric Rohmer, jenž počátkem dubna oslaví již
sedmaosmdesátileté narozeniny, se obtížně prosazoval komorně laděnými
dramaty. Chtěl jimi dokázat, že i pod zdánlivě banálními příběhy, většinou
pojednávajícími o zákrutách lásky, se skrývají nečekaná dilemata. Rád svá
díla řetězil do jakýchsi volných cyklů, spojených sjednocujícím zakotvením,
někdy do záhlaví vtiskl nějaké pořekadlo. Na sklonku 80. let Rohmer otevřel
tetralogii, nazvanou Příběhy čtyř ročních období. Jako první z nich ve
Filmovém klubu spatříme komediálně laděný Jarní příběh (v pondělí 12. března
ve 21.45), v dalších týdnech budou následovat zbývající části.
Jarní příběh, natočený v roce 1989, vypráví o trojici děvčat a jednom muži.
Syžet je jako vždy jednoduchý: hrdinka k sobě pozve svou přítelkyni, aby se
skrze ni pokusila odstranit milenku svého otce, kterou nesnáší. Záměr se
sice zdaří, ale vztahy mezi děvčaty se tím nebývale zkomplikují. Vyprávění
se opět odvíjí pozvolna, bez výraznějších konfliktů, složitá je zvuková
vrstva, skládající pestrou mozaiku náhodných ruchů i zneklidňujícího ticha.
Děvčata se postupně zaplétají do svých piklů a her, značnou roli zaujímají
obšírné rozpravy o umění žít, o hudbě, o malířství. Příběh plyne nevzrušivě,
na mysl se vkrádá starosvětská noblesa jako určující přístup. Režisér se
úporně drží jednou přijatého stylu a odmítá jej přizpůsobovat současné
vypravěčské agresivitě.
Film se vyhýbá jakékoli výlučnosti: postihuje všední tvář současnosti a
jejich hrdinů, kteří sice mají povědomí o hlubších hodnotách, byť je někdy
bolestně hledají či naplňují. Vyprávění se opírá o náhodné výseky z
událostí, zachycuje útržky ze všedního konání. Rohmer je důsledně statický,
vyhýbá se prudším pohybům, meditativní založení není ničím rušeno. Dialogy
bývají zbaveny významotvorného zacílení, záměrně směřují k banalitě. Ovšem
pod nánosem zdánlivé nicotnosti vyhmátnou zdánlivě náhodné fragmenty
všedního života.
Jarní příběh je ukázkou takzvaného malého filmu, z něhož se vyklube
nenápadně třpytivý drahokam, dokládající, že i současné mládeži nejsou cizí
hloubka prožitku ani odpovědnost, že dokáže soucítit i zabývat se svým
nitrem. To je ostatně krédo většiny Rohmerových filmů, jak zjistíme z
následujících snímků, které Česká televize chystá.
JAN JAROŠ
Foto archiv