První
dáma klinické imunologie
„Já už jsem dneska spíš v pozadí a trošku lidi hecuju,“ říká o sobě skromně
a ne zcela přesně Terezie Fučíková, žena, v jejíž pracovně visí na věšáku
dvě nádražácké čepice - modrá i červená.
Přání rodičů a hudební nadání jí v dětském věku vtiskly do rukou housle.
Přesto se sama a zprvu i trochu tajně naučila hrát na klavír, takže její
hudební pedagogové předpokládali, že bude studovat konzervatoř. Její
šikovnosti, vytrvalosti a bojovnosti si všimli zase jiní učitelé, a tak se
jim zdálo, že nejvhodnější pro ni bude nově otevřené vysokoškolské studium
tělesné výchovy a sportu. Ona sama hledala a nalézala radost a svobodu při
kreslení a zejména při malování. Výborný prospěch dával šanci i na jiné
obory. Pedagogika se zdála rodičům pro dívku přiměřená - sport hrozil
úrazem, umělecké obory nedávaly podle jejich mínění záruku budoucího
živobytí. Ale jedna významná překážka tu byla - nevhodný kádrový původ. A
tak si ambiciózní, talentovaná a umíněná středoškolačka Terezie jaksi všem
navzdory vybrala medicinu.
Studium ji nadchlo natolik, že postupně překonávala všemožné nástrahy osudu
a vždycky z nich pro svou budoucnost něco získala a časem i zhodnotila.
Nepromarnila ani minutu, žádnou zkušenost, žádný ze svých talentů. Praxe na
patologii jí naučila šikovnosti i preciznosti v laboratoři, interna v běžné
nemocnici i na klinice jí poskytla nejen nezbytnou lékařskou praxi, ale i
poznání individuality každého z pacientů. Tato symbióza a schopnost
vynalézavě si organizovat čas (která dvojnásobná zaměstnaná matka se bez
téhle dovednosti obejde?) jí umožnila poznávat výsledky také na jiných
pracovištích příbuzných oborů. Badatelé z Akademie věd zkoumali na pokusných
zvířatech fungování imunitního systému, v Ústavu sér a očkovacích látek se
rodily postupy na stanovení protilátek.
Na interní klinice v „jaterní“ skupině profesora Vojtěcha Hoeniga se mladá
lékařka Terezie Fučíková snažila vytěžit z těchto vědomostí něco, co by se
dalo zužitkovat pro jejich pacienty. Nejprve to bylo rozpoznání akutních a
chronických onemocnění jater. Následovala nesčetná vyšetření a laboratorní
zkoumání pacientů i z jiných oddělení - z gastroenterologie, endokrinologie,
diabetologie, hematologie, chirurgie, z kožních, očních, plicních oddělení -
tam všude měli zájem o imunologická vyšetření. Například transplantace si
bez nich nejde vůbec představit. Rodil se nový obor - klinická imunologie.
Terezie Fučíková, jeho zakladatelka u nás, je jeho první dámou.
A jakou roli hrály během její odborné kariéry ony dvě nádražácké čepice?
Nejprve dostala tu červenou. Když si jí nasadila coby přednostka Ústavu
klinické imunologie, bylo to znamení, že porada vedení začíná. Pak dostala
tu modrou - přednostovskou, její kolegové (znalci železničářské hierarchie)
jí upozornili, že červená patří výpravčím. Ta je symbolická dnes. Profesorka
Terezie Fučíková je zástupkyní přednosty v úvazku profesorky a vypravuje
mladší kolegy na další výzkumné i klinické cesty svého oboru. Její osudy pro
programovou řadu téhož jména natočila Jana Špačková. Od pátku 16. března
vysílá Český rozhlas 3 - Vltava, vždy od 11.30.
(šp)
Foto Jana Špačková |