číslo 12 / 2007

Rozhlas Plus

Rádio a lidé (6)
Seriál mapující osudy lidí a události spjaté s historií radiotechniky

Svět se náhle stal menším

Guglielmo Marconi (TR č. 10/2007) dokázal všechny radiotechnické pokusy a získané informace obchodně velmi dobře využít. Nesmrtelnou slávu, ale i velké zakázky mu přineslo první rádiové spojení přes Atlantský oceán. Civilní i vojenská výroba vysílačů a přijímačů mohla začít ve velkém.
   V roce 1900 byla Marconiho společnost přejmenována na Marconi’s Wireless Telegraph Company Limited a zároveň byl postaven první rádiový velkovysílač firmy Marconi v Poldhu v Cornwallu. Předběžné zkoušky prokázaly příjem na tři sta kilometrů. V následujícím roce se podařilo uskutečnit první rádiové spojení přes Atlantský oceán. Přijímací stanice byla umístěna na polostrově Cape Cod v Massachussettu ve Spojených státech. V srpnu roku 1901, kdy mělo k plánovanému prvnímu přenosu dojít, byla ale anténa americké stanice smetena vichřicí a přijímač byl poškozen. Utrpěla i stanice v Poldhu. Pokusy se tak posunuly až na prosinec, v poslední chvíli ovšem vítr odnesl upoutaný balon držící anténu ve výšce sto osmdesát metrů. Marconi se nevzdal, nahradil balon drakem a nakonec 12. prosince roku 1901 zachytil smluvené signály v podobě písmene S (tři tečky vysílané v krátkých intervalech). Tím se splnil Marconiho velký sen - přenesení telegrafních značek vzduchem mezi Evropou a Amerikou. Svět byl najednou o něco menší.

Navždy první

Úspěch prvního přenosu přes oceán nezastínily ani problémy s anglo-americkou telegrafní společností obstarávající s výhradním právem kabelové telegrafní spojení mezi Anglií a Amerikou. Dočasný zákaz pokusů byl brzy prolomen, postup bezdrátového vysílání byl nezadržitelný. Marconi předstihl mezi jinými i Nikolu Teslu, který rovněž připravoval vysílače. Marconiho prvenství se ukázalo jako strategicky velice důležité. Tisíce techniků po celém světě se zapojilo do výzkumu bezdrátového přenosu informací, ale Ital Guglielmo Marconi a Rus Alexandr Popov (TR č. 6/2007 a TR č. 8/2007) zůstali navždy první.
Při cestě americkou lodí Philadelphi v roce 1902 přijímal Marconi zprávy ze vzdálenosti tisíc dvě stě kilometrů a v noci i z více než tří tisíc kilometrů. Potvrdil tak vyšší dosah šíření vln v nočních hodinách. Za první světové války začal Marconi v Itálii pokusy s vysíláním na krátkých vlnových délkách, v Anglii za přispění O. S. Franklina dosáhl důležitých výsledků na patnáctimetrových vlnách mezi Londýnem a Birminghamem. Pokusy potvrdily výsledky, které byly tou dobou získávány různými výzkumníky, a totiž že krátké vlny jsou při minimálních požadavcích na vysílací výkon schopny zprostředkovat spojení ve dne i v noci na velké vzdálenosti.
   V roce 1909 obdržel Guglielmo Marconi Nobelovu cenu za fyziku (byla mu udělena společně s Karlem Ferdinandem Braunem, který mimo jiné vynalezl speciální elektronku, takzvanou Braunovu trubici, na jejímž principu byly později vyráběny televizní obrazovky).
   Pravidelný radiotelegrafní provoz mezi Evropou a Amerikou byl zaveden v roce 1910. Už v roce 1904 ale spolupracovník Marconiho společnosti John Ambrose Flemming sestrojil první elektronovou lampu - vakuovou diodu, která znamenala premiérové technické použití elektronové emise z rozžhaveného vodiče. Radiotelegrafní a radiotelefonní technika se začala rychle vyvíjet po celém světě. Roku 1912 přispěl bezdrátový telegraf k záchraně trosečníků z Titaniku.

Rozhlasové pokusy

V roce 1919 provedl Marconi první pokusy rozhlasového vysílání z továrny v Chelmsfordu. Vysílací stanice měla výkon 6kW. Rok nato byl zvýšen výkon na 15kW a na vlně 2800 metrů bylo prováděno občasné vysílání hudebních a zábavných pořadů.
Na jaře roku 1922 zahájila na Marconi-House v Londýně vysílání první oficiální rozhlasová stanice s názvem 2LO. První řádný koncert byl přenášen 24. června 1922. Roku 1923 bylo postaveno pět standardních vysílačů Q6kW pro společnost BBC, zároveň bylo z Chelmsdorfu zahájeno pokusné vysílání velkovysílačem Marconi, který byl v definitivní podobě umístěn v Daventry. V roce 1924 dosahoval Marconi spojení kolem celé zeměkoule a v roce 1926 předal anglické poštovní správě prvních šest krátkovlnných zařízení pro transatlantickou komunikaci s Amerikou, Jižní Afrikou a Austrálií. Nejsilnější rozhlasový vysílač zbudovala Marconiho společnost ve Varšavě roku 1931. Jeho výkon byl 120 až 160 kW (vysílač byl osazen koncovými elektronkami o výkonu 100kW).

Marconi na českém trhu

Výčet úspěchů Guglielma Marconiho a jeho týmu by byl dlouhý. Je to historie slavné osobnosti a slavné firmy. Marconiho společnost získala na tvořícím se radiotechnickém trhu významnou pozici. Zejména v oblasti výroby vysílačů se v Evropě stala vážným konkurentem německého gigantu Telefunken, který byl utvořen jako dceřinná společnost německých firem A.E.G. a Siemens právě pro oblast bezdrátové telegrafie a další nově vznikající radiotechnické obory. Radiopřijímače se značkou Marconi pronikly také na český trh, kde byly nabízeny jednou z našich nejstarších a nejvýznamnějších společností rodícího se radiotechnického oboru - firmou Radioslavia. V ní Marconiho společnost časem získala významný podíl. Radiopřijímače značky Marconi vynikaly kvalitou příjmu, robustní skříňkou, precizním provedením a nezaměnitelným vzhledem. Tyto radioaparáty jsou dnes relativně vzácné vzhledem k nepříliš vysokému počtu tehdy dovezených a prodaných přístrojů. Příčinou byla mimo jiné i vyšší prodejní cena a dovozní poplatky placené držitelům licencí.

Když Marconi v roce 1937 náhle zemřel na srdeční záchvat, zmlkly všechny světové vysílací stanice na dvě minuty k uctění jeho památky.

MIREK FIALA, e-mail: vlad.fiala@quick.cz