číslo 13 / 2007

Dívejte se

Když Jánošík mstil bezpráví, šlechta se třásla

Kdo by ho neznal: bohatým bral a chudým dával. Kolem slovenského zbojníka Juraje Jánošíka (popraven byl v roce 1713) se záhy vytvořily početné legendy, byl vnímán jako ztělesnění boje proti bezpráví, proti utlačování - nejen - slovenského národa cizáckou šlechtou. Však jej také Alois Jirásek zařadil do svých Starých pověstí českých. Není divu, že záhy přitahoval spisovatele, dramatiky a samozřejmě i filmaře.

První, ještě němé zpracování pochází z roku 1921 a je zajímavostí, že rekovného hrdinu ztělesnil Theodor Pištěk, tehdy ještě vůbec ne tělnatý, naopak překvapivě mrštný. Druhou verzi nachystal o patnáct let později Martin Frič a vtiskl jí suverénně zvládnutý rozměr nebývale akční kostýmní podívané s uhrančivým dlouhánem Paľem Bielikem v titulní roli. Však také slavila úspěchy v zahraničí - a navíc si vysloužila protest maďarské vlády. Naopak barevné a širokoúhlé zpracování z roku 1963, které Bielik režíroval, je statické, opírá se jen o davové výjevy i kalendářovou krásu hor. Vznikla rovněž animovaná podoba (Zbojník Jurko), v Polsku přibyl televizní seriál a zmiňme i nedokončený pokus Agnieszky Hollandové, který ztroskotal na nedostatku financí.

Česká televize uvede v neděli 1. dubna (ČT 1, 15.20) Fričova Jánošíka. Oceníme na něm pečlivou přípravu (byť autor námětu Jiří Mahen, podle jehož divadelní hry snímek vznikl, nebyl spokojen s výslednou podobou), citlivé využití slovenských reálií i herecké ztvárnění. Pro hlavní roli tvůrci získali četnického čekatele Bielika, v němž znenadání vykvetl nejen herecký talent - později bude stát už jako režisér u zrodu slovenské kinematografie. Nejen on, ale i ostatní představitelé se vzepjali k mnohovrstevným portrétům svých postav, nesklouzli ke zjednodušující karikatuře. V některých případech dokonce vystoupili i ze zavedených hereckých šarží: ať již to byl Jindřich Plachta jako jeden ze zbojníků nebo Theodor Pištěk v úloze rozmařilého uherského velmože. Velké příležitosti však dostali i přední slovenští umělci: Andrej Bagár, Janko Borodáč, Zlata Hajduková. Frič zvýraznil sociální motivace hrdinova jednání, ale ještě více zaujal inscenační nápaditostí i vypravěčským umem, skvěle zvládl dobrodružnou podívanou amerického střihu, v níž nechybějí ani komediální prvky - stačí pohlédnout, s jakou okouzlující škodolibostí Jánošík znepříjemňuje panstvu život. Vznikl film, který ani po sedmdesáti letech nezestárnul.

JAN JAROŠ