číslo 13 / 2007

Televizní glosář

...JANA SVAČINY

Konec alternativy

Čím rozsáhlejší je televizní nabídka, tím méně příležitostí skutečně si vybírat dnes obrazovka divákům nabízí. Paradoxně zní podobné konstatování jen na první poslech. Stávající redukce programové škály nekonečným opakováním několika „osvědčených“ programových typů, je téměř absolutní. Vyčítat žánrovou a myšlenkovou nouzi nabídce komerčních televizí nemá smysl. Tržní pravidla nabídky a poptávky tu platí až do tragikomických konců, zoufalého hledání nových a nových atrakcí, schopných uhranout momentálně přesycené masy.

Jiné je to s chudobou dnešního menu servírovaného Českou televizí. Připomínat znovu a znovu, že principem a jediným ospravedlněním existence veřejnoprávní televize je její odlišnost od komerční produkce, je možná nudné, ale určitě nutné. Netýká se to přitom zdaleka jen pomyslné a obecně uznávané kulturní, osvětové a informační povinnosti. Kvalitativní alternativou komerce musí být i tam, kde se žánrově obě nabídky kryjí.

Představu, nakolik dnes Česká televize toto své zadání plní, poskytne pohled na hlavní časy programu jednoho letošního březnového týdne. Diletantský seriál Příkopy, tuctové Všechnopárty, bulvární Kinobox, červenoknihovní Pošta pro tebe, senilně užvaněné Banánové rybičky (nově dokonce oživené kuchařským receptem!), voyeurská 13. komnata, totálně nechutný Neuvěřitelný svět rekordů a kuriozit a s krucifixem po žehu pro domácí publikum objevená globalizovaná stupidita Eurosong - to je jen letmý výčet titulů, jejichž přítomnost na veřejnoprávní obrazovce je minimálně sporná. Už proto, že svou podbízivostí, povrchností, vykalkulovanou atraktivitou či podpásovou hrou na city pouze kopírují to, čím televizní publikum souběžně bohatě sytí oba komerční kanály.

Svébytným důkazem letité rezignace České televize na povinnost starat se o legitimní potřeby menšinových diváků, které neuspokojuje standardizovaná estrádní „řachanda“, je současná podoba cyklu Horečka páteční noci. Z druhdy sympatické archivní inventury perel zahraniční i domácí alternativní zábavy se po totálním vyčerpání titulů, přivedených v devadesátých letech na obrazovku ČT především legendárním producentem Čestmírem Kopeckým, v poslední době stalo podivné panoptikum normalizačních zhůvěřilostí, které už snad nebaví ani pamětníky. Importovaná klasika v podobě x-té reprízy Červeného trpaslíka to nemůže zachránit.

Autor je televizní publicista

Foto archiv