číslo 13 / 2007

Pořiďte si

Sisyfové v šaškovém převleku

Český rozhlas 3 - Vltava vysílal v uplynulých dvou letech cyklus rozhovorů, které vedl Viktor Preiss se svými hereckými kolegy. Cyklus se jmenoval Báječný svět. Redakčně ho zajišťovala Jitka Škápíková a ta také nyní připravila k vydání v Mladé frontě jeho stejnojmennou knižní podobu. V současné době, kdy už nelze otevřít jediné noviny a jediný časopis, aniž byste nenarazili na nějaký rozhovor, a kdy lze mluvit i o devalvaci tohoto žánru, působí rozhovory Báječného světa jako osvěžení a vzpruha - i když v poněkud jiném smyslu, než těmto slovům běžně přikládáme. V Preissových rozhovorech totiž nejde o žádné „vtipné historky z natáčení,“ či „odhalování tajemství zákulisí“. Nemají ani běžnou formu „stručný dotaz - dlouhá odpověď“. Jsou to skutečné rozhovory, ve kterých na sebe tazatel prozrazuje mnohdy stejně tolik jako tázaný, rozhovory, v nichž je cítit jejich obapolná blízkost a zájem jednoho o druhého.

„Viktor Preiss si k mikrofonu zval hosty, ke kterým má blízký vztah, se kterými se setkal na jevišti, ve studiu, před kamerou či v životě, s nimiž si má o čem povídat, kteří ho osobně zajímají. A proto se jich ptal zcela jiným způsobem a na jiné věci, než by se zeptal kterýkoli novinář. A proto také dostával odpovědi, které by jeho hosté jistojistě nesdělili jen tak ledajakému tazateli,“ vysvětluje Jitka Škápíková výjimečnost rozhovorů. Doplnil bych, že ona výjimečnost spočívá ještě v tom, co Viktora Preisse zajímá, co je někdy vysloveno, častěji však skryto v podtextu jeho otázek. A tím je - zjednodušeně řečeno - břímě hereckého povolání. Obsah knihy jde vlastně proti jejímu názvu. Herci sice umějí vytvořit a sugerovat „báječný svět“, ale tato kniha spíš vypovídá o tom, jaké vnitřní zápasy a boje kvůli tomu podstupují, jaké rozpory v sobě přitom odkrývají a musejí překonávat. A zdaleka ne jen Boris Rösner, Jan Kačer či Josef Somr - abych jmenoval ze 22 zpovídaných alespoň ty, o nichž se domnívám, že onu skrytou tíhu vnější lehkosti herectví cítili či cítí stejně intenzivně jako Viktor Preiss. Právě svým smlčeným leitmotivem, „tíhy lehkosti“ se kniha jeho rozhovorů výrazně kvalitativně odlišuje od většiny knih obdobného žánru a mohla by upoutat i čtenáře, které svět divadla a jeho zákulisí příliš nevzrušuje. Na jednom z obrázků, které si Viktor Preiss příležitostně barevnými fixkami črtá a jimiž je jeho kniha (vedle barevných fotografií pořízených při natáčení) obohacena , je usmívající se šašek se čtyřlístkem v ústech. Rukama je zapřen o zeměkouli a tlačí ji do kopce. - Neocitl se v podobné situaci usměvavého šaška-Sisyfa, na kterého „padá svět“, alespoň někdy každý z nás?

BRONISLAV PRAŽAN