číslo 16 / 2007
Dívejte se
S Janem Jírou o filmových hamburgerech
Do
dalšího vydání pořadu Krásný ztráty (úterý 17. dubna, ČT 2, 21.25) si Michal
Prokop pozval dva lidi, jejichž osudem se stal film. Herečka Klára Issová na
sebe poprvé upozornila ve snímku Saši Gedeona Indiánské léto, naposledy
v Ondříčkově Grandhotelu, za roli v Jakubiskově Nejasné zprávě o konci světa
získala Českého lva a letos se na filmovém festivalu Berlinale představila
jako česká shooting star. Jan Jíra byl dlouhá léta kinařem, posléze založil
distribuční společnost CinemArt, která si dala do vínku uvádět zajímavé,
nekomerční, takzvaně „artové“ filmy, z velké části evropské provenience. Na
zahajovacím večeru letošního ročníku Febiofestu byla Janu Jírovi udělena
Cena Jaromila Jireše, kterou založila Asociace režisérů a scenáristů. Při
této příležitosti jsme mu položili několik otázek.
Za co jste si, podle vašeho názoru, tu cenu zasloužil?
Myslím, že si Asociace všimla, že existují lidé, kteří zprostředkovávají
kontakt mezi tvůrci a diváky, což jsou především distributoři a kinaři. A
jsem rád, že si toho všimli.
Jak funguje kontakt mezi českými filmaři a distributory?
Funguje oboustranně. Dobrý český film znamená v mnoha případech i komerční
úspěch, takže na uvádění českých filmů mají zájem obě strany. Od pradávna se
kina bez českých filmů neobešla a tvůrci se neobešli bez dobrých českých
kin. Tak třeba Blaník - to byla vlajková loď mezi kiny, tam chtěl mít každý
premiéru.
Kterému českému filmu jste jako distributor pomohl a který český film pomohl
vám jako distributorovi?
Asi největší divácký ohlas měl Tmavomodrý svět, to CinemArt začínal. Vážím
si ale i takových filmů, jako byly Sluneční stát a Návrat idiota. Dělali
jsme i Samotáře či snímek Jedna ruka netleská. Když s filmem pracujete,
vytvoříte si k jeho tvůrcům bližší vztah a oni si ho vytvoří k vám. To je
příjemné.
Jak si, podle vás, stojí současná česká kinematografie?
Chybějí náměty, scénáře, peníze. Vadí mi, že vzniká spousta filmů, které by
ani vzniknout nemusely. Na druhou stranu ale nejde říct: budeme točit jen
pět dobrých filmů! Ony se ty dobré musejí z něčeho vyloupnout. V zásadě jsem
ale s českou kinematografií spokojen - myslel jsem si, že to bude horší.
Jak si v současnosti stojí CinemArt?
Princip distribuce CinemArtu byl založen na trvalé spolupráci s kiny, která
pravidelně uváděla artové filmy. Tento systém se ale příchodem multiplexů
rozbil. Programuje se jinak, kina nejsou schopna věnovat dva, tři dny v
týdnu, natož měsíc artovým filmům - ve chvíli, kdy získají nějaký trhák,
hned ho nasadí. A popravdě řečeno, ani lidé nemají takový zájem o hodnoty,
chtějí se spíše bavit. Do chrámů zábavy a obžerství, jak říkám nákupním
centrům s multikiny, se jezdí, jako se dřív jezdilo na Karlštejn. CinemArt
si tedy nestojí úplně nejlíp, ale věřím, že se to změní. Že se lidé přejedí
těch hamburgerů a filmů jim podobných, že se zamyslí, co jim to přináší a že
budou hledat hodnoty tam, kde jsou. A že artový film a CinemArt přežijí.
Čím se právě zabýváte?
V CinemArtu pracuji jako konzultant, kolegové se mnou konzultují různé
záměry, někdy přidám své nápady. Hezký konec života, ne?
TOMÁŠ PILÁT
Foto archiv