číslo 16 / 2007

Televizní glosář

...Agáty Pilátové

Jeďte se podívat do Zlína!

Snímek Petra Horkého a Miroslava Náplavy Ingriš! Eduard Ingriš (uvedla ČT v sobotu 31. 3.) snad ani nelze nazvat pouhým dokumentem; jde o projekt, koncepcí i konečným výsledkem pozoruhodně velkorysý. Film líčí nejen dobrodružné životní osudy jednoho zajímavého Čecha mnoha řemesel - muzikanta, cestovatele, mořeplavce a kameramana, ale i úctyhodné úsilí o záchranu jeho pozůstalosti. Velkorysost celé akce spočívá mimo jiné v tom, že se iniciátoři (podílel se i Miroslav Zikmund) pustili do něčeho tak riskantního a na první pohled marginálního. Kdo dnes zná Ingrišovo jméno, natož činy, které vykonal? Leda tak pár skalních trampů písničku Teskně hučí Niagára - aniž ovšem vědí, že ji napsal. Jenže mimořádný muž zanechal cenné písemnosti, fotografie, filmy. Pár sympaticky nadšených lidí to všechno přivezlo domů a uložilo do zlínského muzea a jiní s nimi hodlají dál pracovat. A považte, celý nejistý podnik podpořilo ministerstvo kultury! Pak že jsou na úřadech jen suchopární byrokrati. O tom všem snímek vydává poutavé svědectví. A taky říká: jeďte se podívat do Zlína, Ingriš stojí za to.

V 13. komnatě vyprávěla Yvonne Přenosilová (pátek 30. 3.) i věci, které měly zůstat nebulvárnímu médiu i veřejnosti raději skryty, ale to se v tomto cyklu bohužel občas stává. Stejně jako se někdy pořídí dlouhý pořad snadno, rychle a levně, jako Večer na téma… Humor, sranda, legrace (neděle1. 4.). Moudra komentátorů a hodnotitelů českého humoru, která spojovala jednotlivé archivní záznamy, působila spíš plytce a toporně (se světlými výjimkami, zejména Václava Čapka); ale nezbývalo než je přetrpět, abychom si mohli (pokolikáté už?) vychutnat Horníčkovy či Werichovy výstupy, inteligentní svéráz Divadla Sklep či Lasicu a Satinského zamlada. Trochu málo na nedělní večer.

Autorka je filmová a televizní publicistka

Foto Archiv H+Z, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně