číslo 16 / 2007

Navštivte

Když se opona Vinohradského divadla otevře…

Vstupní scéna současného nastudování Wildeova Ideálního manžela ve Vinohradském divadle možná leckoho trochu zaskočí. Před diváky se neotevře aristokratický salon, ale spustí se liják - proč ne, jsme v Londýně, ale co znamená stínový obraz lidí schovávajících se před deštěm pod portálem velké budovy v pozadí? Skoro to vypadá jako úvodní scéna Shawova Pygmaliona! Ale nepřichází květinářka, nýbrž anglický dandy - Wildeův vikomt Goring v podání Jiřího Dvořáka, který do správného salonu během pár minut vstoupí…

Pro inscenace režisérky Jany Kališové je příznačné, že nepostrádají vnitřní logiku a opodstatnění každého detailu, takže jen stěží lze předpokládat, že úvodní živý obraz je jen náladovým ornamentem a nemá hlubší smysl. A když se v salóně Chilternových rozběhne společenská konverzace, skutečně máte pocit, že tu dochází k lehkému stylovému posunu od estéta Wildea ke kritickému ironiku Shawovi. Vinohradští herci nenechají bonmoty padnout k zemi, ale také je nenechají vyšumět beze smyslu. Bravurně si s nimi pohrává zvláště Jiří Dvořák, jenž herecky vévodí celé inscenaci. Jeho Goring je neodolatelný švihák, který pod dobovou pózou povrchního cynika s virtuozitou provětrávajícího společenské manýry skrývá kupodivu pevný charakter. Podobně nepřehlédnutelná je tu i postava Lady Markbyové, která v podání Hany Maciuchové přímo zazáří: není omezenou stárnoucí žvanilkou, ale vtipnou glosátorkou společenského dění.

Podobně téma korupce a nečestnosti politiků tentokrát není jen záminkou pro komické a milostné zápletky, ale zvláště v první polovině párkrát zazní aktuálním tónem. I když - přiznejme si, že hra je příliš idylická na dnešní dobu: provinilý politik Chiltern (hraje ho Jan Šťastný) nepodlehne vydírání paní Cheveleyové (tentokrát méně přesvědčivá Zlata Adamovská) a ač neví, že ho Goring zničením kompromitujícího dopisu před skandálem zachránil, pronese v parlamentě řeč, které vyděračka chtěla zabránit a která může znamenat konec jeho politického postavení i ztrátu milované ženy. (Takovou morální zásadovost u našich politiků nelze očekávat.) Přitom právě toto místo poněkud zaniklo. Škoda, Shawovo předznamenání do konce inscenace nevydrželo. Ale nelze si nevšimnout, že si režisérka s poněkud zaprášenou předlohou poradila se ctí a připomněla i špetku její někdejší provokativnosti.

***

Ideální manžel ovšem byl už druhou premérou letošního jubilejního roku divadla (dostavěno a otevřeno před 100 lety). Zahájila ho americko-italská komedie Joea DiPietro Familíe aneb Dědictví otců zachovej nám, pane, s tématem osamostatňování dospělých dětí, které bývá pro starší generaci vždy více či méně bolestné. V tomto případě jde o rodinu italskou a vztah prarodičů a hýčkaného vnuka (hraje ho Michal Novotný), takže více bolestné. Hra nabízí vděčnou hereckou příležitost čtveřici hereckých seniorů, ale zároveň je místy až neúnosně melodramatická. Režiséru Martinu Stropnickému se v první půli celkem daří nad sentimentem předlohy vítězit zvýrazněním absurdity rodinných debat. Žel, autor hraje na city místy až přes míru. Ze seniorských postav působí nejpřesvědčivěji Ilja Racek v roli tvrošíjného nahluchlého Franka, Jiřina Jirásková velmi důstojně projde všemi proměnami starostlivé Aidy, i když ji autor vystaví nejedné zkoušce, včetně nastavovaného konce. Hůř jsou napsané postavy druhé babičkovsko-dědečkovské dvojice, ale Jana Hlaváčová i Petr Kostka přesto s pěčlivě odstíněnou humornou nadsázkou vytvoří zajímavé a životné figury. - Inscenace jistě nebude mít nouzi o diváky, jenže neočekáváme od Vinohradské scény nejen kvalitní herecké výkony, ale i náročnější dramaturgii?

VÍTĚZSLAVA ŠRÁMKOVÁ

Foto Pavel Nesvadba