číslo 16 / 2007

Pořiďte si

Třikrát na téma Fašismus a holocaust

Tři různé zcela různé pohledy na 2. světovou válku, fašismus a holocaust přináší DVD Vzpomínky a zapomínání. Vydavatelství Společnost 12 opic ve spolupráci s Národním filmovým archivem tak přichází se záslužným, řekněme umělecko-historickým projektem. DVD obsahuje tři snímky z různých dob, dva české a jeden polský, všechny festivalově oceněné: Vzpouru hraček (1947) - film kombinující animaci s hercem, Pasažérku (1963), snímek, u kterého i přes jeho nedokončenost mrazí, a Zlopověstné dítě, dokument zajímavý po tematické i výrazové stránce. Všechny filmy jsou díky titulkům přístupné vedle češtiny i v polštině, němčině, slovenštině a maďarštině a nosič navíc obsahuje spoustu zajímavého bonusového materiálu: od informací o tvůrcích jednotlivých snímků přes rozhovory až po filmové plakáty.

Při sledování čtvrthodinové Vzpoury hraček si člověk mimoděk vzpomene na dávnou slávu českého animovaného filmu. Režiséři Hermína Týrlová a František Sádek kombinují herce (Eduard Linkers coby samolibý fašista) s animací (hračky, které nejdříve přihlížejí, po chvíli se ale vzbouří a fašistovi notně zatopí). Animace je dokonalá i dojemná, divák drží palce starostlivým hasičům a scénu s ostřelováním a bombardováním „zla“ odpustí i pacifista. Celý film je úžasná podívaná.

Ve snímku Pasažérka se během plavby na lodi setkají bývalá osvětimská dozorkyně se „svou“ vězenkyní - tedy možná se setkají: hlavní hrdince filmu jedna spolucestující vězenkyni připomíná. Každopádně ji to vede k vyprávění svého příběhu, respektive příběhů dvou - jedné verze manželovi, druhé, upřímnější, sobě samé. Jde o nesmírně silný snímek. Režisér Andrzej Munk jej nedokončil a jeho pokračovatelé ho - podle svých slov - nedotahovali, nesnažili se domýšlet Munkovy myšlenky. Film tak kombinuje natočené scény s fotografiemi z natáčení. A kde v ději něco chybí, narovinu se to řekne. Snímek tak paradoxně získává novou a velice působivou dimenzi.

Zlopověstné dítě je dokumentem o mladíkovi, který je fascinován koncentračními tábory potažmo holocaustem. Naučil se polsky, seznámil se snad se všemi detaily režimu v Treblince či Osvětimi, doma si staví modely koncentráků. „Budu šťastný, až kompletně zdokumentuju tábory okamžitého vyhlazení,“ říká člověk, který ví, jak by se Němcům pomstil, píše knihy (ve filmu z nich čte Eduard Linkers) a jako umělecký pseudonym si zvolil jméno krutého dozorce prvního fašistického koncentračního tábora. Lucie Králová s Miloslavem Novákem natočili film, který jistě vyvolává mnohé otázky. Stejně jako celé DVD Vzpomínky a zapomínání. O druhé světové válce a její různé prezentaci řekne víc než leckterá přednáška. A už jenom perlička: ve Vzpouře hraček dostal Eduard Linkers poprvé roli v českém filmu, ve Zlopověstném dítěti poslední. Ve Vzpouře hraček „jenom“ hraje, nemluví, ve Zlopověstném dítěti „jenom“ mluví. Kruh se uzavřel.

(pil)