číslo 17 / 2007

Navštivte

Ferlinghetti - dobře utajený malíř

Že se jeden z nejznámějších žijících básníků zabývá paralelně, průběžně a důsledně také malbou, bylo světu zjeveno až roku 1980, tedy poměrně pozdě vzhledem k datu básníkova narození (1919). Zásluhou tehdejší kurátorky Rity Bottomsové byla Lawrenci Ferlinghettimu uspořádána první výstava a k výčtu aktivit této renesanční osobnosti, zahrnující básníka, spisovatele, nakladatele, dramatika a revolucionáře anarchistické ražby, přibyla další položka: malíř; a dodejme hned, že nikoli špatný. Více než čtvrtstoletí poté se výstava děl tohoto světoběžníka odbývá tam, kde ji může navštívit i zcela nezcestovalý našinec: do 13. května v Domě U Zlatého prstenu, výstavních prostorách Galerie hlavního města Prahy. Jde o prezentaci nepříliš rozsáhlou, významem a informační hodnotou však zcela zásadní a pro milovníky beatnického životního náhledu snad až očistnou. Mám tím na mysli všudypřítomný duch subverze, protestující myšlenkové podvratnosti (ostatně bytostně spjaté s avantgardní poezií an sich), který se ve své době stal osvobodivým příznakem v celosvětovém měřítku. Vždyť nejznámější Ferlinghettiho sbírka, Lunapark v hlavě, patří od roku 1961 k nejpřekládanějším a nejvíce vydávaným sbírkám poezie 20. století.

Co se týče Ferlinghettiho tvorby malířské, jeví se být - jakkoli nám byla dosud skryta - čímsi důvěrně známým, alespoň pro ty, kteří jsou obeznámeni s autorovou poezií. Jako by šlo o její „ilustraci“; ovšemže ilustraci kongeniální, jejímž autorem může být jen samotný básník. Vzpomeňme, jakkoli z jiného poetického soudku, na kresby Jeana Cocteaua či Henriho Michauxe, jež jako by byly spolu s básněmi výrazem jediného uměleckého gesta. Ve Ferlinghettiho případě je však výrazově interpretační kresba nahrazena expresívní malbou, příznačnou pro padesátá léta, v nichž byla rozvíjena jeho generačními současníky z řad amerických abstraktních expresionistů v čele s Willemem de Kooningem. Ferlinghettiho malby však netendují k abstrakci, jejich spontánní, gestický rukopis ústí ve zkratkovitou, až náznakovou figuraci, skrze niž zrychleným, asociativním procesem básnické zkratky umělec nazírá a nazývá jevy, které si zaslouží být tematizovány.

Ferlinghettiho výrazivo básnické je tak prostoupeno výrazivem výtvarným: kresby jsou obohaceny slovy či celými verši, které bezprostředně reflektují současný stav básníkova empaticky kritického pojetí rozličných, většinou celospolečenských jevů. Opakujícími se motivy zůstávají láska a sex, sociální práva a ekologické problémy, stejně jako útoky na pragmatismus a materialismus globálního establishmentu, jakož i na americkou, především válečnou, politiku.

Připomeňme ve zkratce, že básník, jež za druhé světové války sloužil v americkém námořnictvu a stal se velícím důstojníkem během invaze v Normandii, získal později (spolu s doktorátem na pařížské Sorbonně) široký rozhled po světové poezii. V roce 1953 založil legendární knihkupectví a vydavatelství sanfranciských beatniků City Lights Books, po knižním vydání Ginsbergovy básně Kvílení byl zatčen a obviněn z obscénnosti. V celém svém dalším dlouhém životě zůstal společensky a sociálně angažovaným pacifistou, obdivovatelem kubánského revolučního vystoupení Fidela Castra, bohémem, jenž sám sebe dodnes považuje za anarchistu. Jeho protest má (u umělce ostatně jedině případnou) podobu nikoli politického angažmá, ale nepřestajného provokujícího gesta.

Výstava představuje vedle osmdesáti maleb a kreseb na papíře i několik velkoformátových obrazů na volném plátně, vesměs pocházejících z období od roku 1978 až po současnost. Je doplněna biografickou expozicí a připomínkou básníkovy návštěvy v Praze v roce 1998, jakož i několika audiovizuálními záznamy, dokládajícími jeho záviděníhodnou psychickou formu, skrze níž dokáže spojit reflexi a provokaci vnějšího světa s vnitřní pohodou.

JAROSLAV VANČA

Foto archiv