číslo 18 / 2007

Dívejte se

Venkov jako křižovatka generačních konfliktů

Ačkoli Woody Allen bývá spojován především s komediálním žánrem, občas dal průchod své zálibě v bergmanovsky laděných dramatech. Sužovalo jej však, že nikdy nedosáhne jeho úrovně. Ale osud pokoušel opakovaně - mimo jiné snímkem Září, v němž se soustředil pouze na režii a jako herec, byť to bylo jeho zvykem, se již neobsadil. Září uvede v pondělí 30. dubna ČT 2 v rámci Filmového klubu.

Allen příběh zasadil do jednoho venkovského domu, kde se setkává různorodá sestava lidí. Jejich přání i očekávání se málokdy protínají, jejich osudy se většinou míjejí, protože schází dostatek vůle vzájemně se pochopit a vyjít si vstříc. Allen se tedy vzdálil ze svého milovaného New Yorku, vědom si, že v chaotických velkoměstských ulicích, přeplněných bezpočtem lákadel, by stěží udržel komornost příběhu a jeho bezvýhradné uzavření se do izolovaného prostoru. Září tak připomíná model kdysi uplatňovaný v Ibsenových nebo Čechovových hrách - pod povrchem plkavých, bezobsažných hovorů se skrývá někdy až děsivá samota, nepochopení, zmarněná existence.

Do hnědavé žluti zbarvený sklonek léta, v němž se příběh odehrává, si pohrává s proteplujícím slunečním svitem, zaplňujícím kdejaký kout, avšak prosluněná, navenek bezkonfliktní, jakoby ztišená atmosféra je jen zdánlivá. Lane (Mia Farrowová) vnímá rozlehlý dům jako svého druhu útočiště před dotíráním vnějšího světa, a třebaže jej chce prodat, zatím jej chápe jako balzám na narušenou psychickou rovnováhu. Jenže příjezd výstřední matky (Elaine Stritchová), chystající skandální životopis, ji zbaví posledních jistot. Stárnoucí sebestředné ženě schází jakékoli pochopení pro dceřiny problémy. Kolem této ústřední dvojice jsou rozestavěny další figury, převážně mužské, často též sobecké, nejčastěji pak neschopné účinně pomoci.

Allen v Září prokázal až bergmanovskou znalost ženské duše. A dokázal o ní poutavě vyprávět.

(jš)

Foto archiv