číslo 18 / 2007

Nalaďte si

Mladý bůh, jenž se stává mužem

Téma růstu, dospívání a nesnadných přerodů, které vedou k vytoužené i obávané zralosti, se táhne celou tvorbou italského básníka a prozaika Cesare Paveseho jako červená nit. Pavese totiž patří k těm autorům, kteří po celý život píší pomyslnou jedinou knihu. Jeho dílo připomene v sobotu 5. května ve 22.45 Český rozhlas 3 - Vltava.

Pavese se narodil v piemontské vesničce Santo Stefano Belbo v roce 1908. Přestože ho studia anglické literatury odvedla do města, zůstal provždy poznamenán prostředím, v němž se utvářely jeho životní zkušenosti. V první polovině třicátých let Pavese překládal z angličtiny a začal také psát poezii; jeho první sbírka, z níž pocházejí uváděné ukázky, vyšla v roce 1936 pod názvem Pracovat unavuje.

Ve třicátých letech 20. století, kdy Pavese vstoupil do literatury, vládl italské poezii hermetismus, tedy estetizující, jakoukoli ideologii odmítající lyrická poezie, vyznačující se osobitým symbolismem a složitou hrou aluzí. Pavese si ale zvolil vlastní cestu: inspirován angloamerickou poezií, především pak Waltem Whitmanem, psal próze se blížící verše. Každodenní situace a běžné postavy však v jeho skladbách získávají symbolický přesah, který vyrůstá z hlubinné psychologie, archetypů a mýtů. Již v Paveseho prvních básnických skladbách nalezneme všechny konstantní motivy jeho tvorby, jakými jsou napřÍklad útěk do světa a následné hledání kořenů, nezrušitelné pouto s mateřskou zemí, protiklad mezi městem, místem dospělosti, zodpovědnosti, osamění a kultury, a venkovem, místem dětství, fantazie, nespoutané přírody. Ještě dříve, než se Pavese při redakční práci v nakladatelství Einaudi obeznámil s dobovými psychologickými a antropologickými studiemi, především s Jungovým pojetím hlubinné psychologie, nahlížel již na individuální příběh každého člověka jako na opakování jakéhosi prapočátečního, archetypálního vzoru. Již zmiňované protiklady mezi dětstvím a dospělostí, přírodou a kulturou, městem a venkovem se tak stávají v jeho poezii též symboly konstitučních prvků lidské mysli - vědomí a nevědomí. Pavese nás provádí nelehkou zkušeností lidského růstu a zrání a naznačuje jednu z cest, jak si i v dospělosti uchovat povědomí o vlastní psychické minulosti.

Pořad z překladů Radovana Krátkého byl natočen v brněnském studiu Českého rozhlasu.

KAROLÍNA KŘÍŽOVÁ