číslo 18 / 2007

Navštivte

Pusinky na dálnici k dospělosti

Na první pohled nasládle znějící titul má na startu nečekanou (ne)výhodu - totiž právě ten titul. Leckdo možná očekává za názvem Pusinky holčičí obdobu Rafťáků, Snowborďáků nebo - nedejbože - Panice nanic. Ale kdeže, tenhle film není ani povedená, ani nepovedená taškařice, spíš tragikomedie s nahořklou příchutí. Což v nedávné houšti teenagerských veseloher působí jako příjemné překvapení. Přibližuje se jim pouze věkem protagonistů a snad ještě výchozí situací: Tři maturantky si chtějí užít posledních prázdnin a naplánují velkolepý výlet do Holandska; možná tak trochu pracovní, ale hlavně s cílem „užijem si, zapaříme“. Nad nečekanou svobodou se jim zpočátku krapet zatočí hlava (i když je po cestě „hlídá“ čtrnáctiletý bratr jedné z nich). Rozhodnou se nevyhýbat žádné inspirativní zkušenosti, dopřávají si svůdnou nekonečnost krajiny a dálek silnic, pití i kouření trávy, diskotéky, milostné zážitky z náhodných setkání, adrenalin drobných krádeží v samoobsluze.

Do Holandska ovšem nedojedou, zato každý korálek cestovatelských zážitků se navléká do šňůry poznání - sebe sama. Tento moment je na filmu nejcennější a nejpůsobivější: nevrství příhody mladých hrdinek jako sled zábavných historek občas k popukání, jindy s příměsí trapna, ale v podstatě je to jeden souvislý, chvílemi až bolestně otevřený příběh. Aniž by to samy očekávaly, jsou jeho hrdinky na konci poněkud jiné než na začátku. Dozvědí se mnohé o sobě, zkouškou projde také dosud bezstarostné kamarádství. Putování je pro ně nakonec nesnadným, bolestivým procesem, nečekaným „dopravním prostředkem“ i symbolem cesty k dospělosti.

Drsná podoba road movie odehrávající se v industriální krajině a syrových interiérech putyk, téměř chlapský slovník hrdinek i pointy jejich zážitků - to vše odpovídá době, ať se nad ní pohoršujeme víc nebo míň. Jsou s ní v souladu i podoby protagonistek; mimo jiné také tím, že mají k ideálnímu dívčímu půvabu dost daleko - jedna je na to příliš boubelatá, druhá má co dělat s řešením svého nezájmu o kluky, třetí si pořád napravuje z domova pošramocené sebevědomí dokazováním vlastní neodolatelnosti.

Mladým autorkám, scenáristce Petře Ušelové a režisérce Karin Babinské, se rozhodně vyplatilo, že o svůj projekt léta bojovaly, ustály nedůvěru ke své „začátečnickosti“ i změnu producenta. (Mimochodem, ten nový, Cineart Tv Prague, pod jehož firmou jdou Pusinky do kin, produkoval i jiné nevšední a pozoruhodné snímky, například Indiána a sestřičku.) Všechno to trvalo dokonce tak dlouho, že někteří herci museli být vyměněni, protože mezitím vyrostli ze svých rolí. Nynější herecké obsazení, především role maturantek v podání Sandry Novákové, Marie Doležalové a Petry Nesvačilové ovšem výrazně přispělo k příznivému dojmu z filmu. Ten příliš nenarušují ani nedotaženosti a nedostatky, u prvotiny patrně pochopitelné: nevyváženost, projevující se zejména v rozdílném rytmu první a druhé poloviny filmu, některé zbytečně tvrdě vyznívající scény i dialogy, nevýrazná podoba mužských postav. Přes toto vše budí Pusinky spíš sympatie.

AGÁTA PILÁTOVÁ

Foto archiv