číslo 19 / 2007

Dívejte se

Poslední dny nacistického impéria

Poslední dny Hitlerova panství již zachytili mnozí filmaři a do role obávaného zloducha obsazovali špičkové herce - mezi jinými například Anthonyho Hopkinse. K nejvíce sledovaným projektům poslední doby patřil Pád Třetí říše. Už před jeho uvedením se u nás se o něm obsáhle psalo, často s pochybovačnými podtexty - pisatelé vytýkali hlavně soucitný pohled, který prý z Hitlera snímá rozměr masového vraha. Ve středu 9. května film uvede i Česká televize.

Režisér Bernd Eichinger se - mimo jiné - inspiroval vzpomínkami Hitlerovy sekretářky Traudl Jungeové, jako mnoho jiných též podmaněné Vůdcovou osobností, a do popředí vysunul právě ji. Jenže ne zcela domyslel rozpor mezi objektivizující rekonstrukcí posledních dnů Třetí říše, jak se odráží v konfliktech i bezradnosti nacistických špiček, a v mnohém naivním, ba obdivným pohledem pisatelky, kterou tehdy snad ani nenapadlo, tudíž ani neznepokojilo, že slouží zločinnému režimu. Traudl (Alexandra Maria Laraová) se tak nakonec stala jednou z postaviček, které zaplňují rozlehlý betonový komplex říšského kancléřství, kde se celý příběh převážně odehrává. Navíc tvar rekonstrukce si vyžádal, aby režisér ukázal i ty události, jichž se Traudl sotva mohla účastnit.

Pád Třetí říše zachycuje agónii agresivní mocnosti, hynoucí v sevření ruských jednotek, ukazuje vzájemné osočování jednotlivých pohlavárů i dopad bezbřehého fanatismu. Jedině ten dovolí vyslat se zbraní v ruce ještě nedospělé děti, umožní popravy lidí, kteří se provinili pouhou skepsí či snahou uniknout z tenat hrozící smrti. Působivě je postižena psychopatická záliba v představách všeobecného zmaru - Hitler i Goebbels se vyloženě opájejí myšlenkou, že národ, který nedokázal ve válce zvítězit, si nezaslouží přežít.

Eichinger se soustředí nikoli na zuřivé boje o snad každou ulici zničeného velkoměsta, ale na selhávání těch, kteří svůj národ měli vést. Zjišťuje, že snad ani u jediného z nacistické špičky se neozvalo svědomí, ba ani pocit odpovědnosti za zkázu a utrpení vlastního národa. Nad vším vládne svrchovaná herecká studie, kterou předkládá Bruno Ganz: jeho Hitler vystřídá širokou škálu projevů od skleslosti až po zuřivé výbuchy vzteku. Skvěle postihl jeho gesta, i třes ruky věčně držené za zády, postihl přihrbené držení těla. Střídá nasazení hlasu od hebkého pohlazení k nepříčetnému řvaní, když pěstí buší do stolu a maniakálně požaduje popravení každého, kdo se vzepře jeho rozkazům. Přitom Ganz ani na okamžik nesklouzl k laciné karikatuře běsnícího šílence, tak často ve filmech vídané.

Vyprávění završuje výpověď skutečné (již zestárlé) Traudl, která příliš pozdě přiznává, že ani naivním mládím nelze omluvit lidské selhání...

JAN JAROŠ

Foto archiv