číslo 19 / 2007

Jak to vidí

Rudolf Křesťan, fejetonista

Hold hradům a zámkům

Kdyby naše území nebylo poseto úctyhodným množstvím hradů a zámků, museli bychom si je postavit. Každý občan by dostal zednickou lžíci, aby přiložil potřebnou ruku k hradu. Bez hradů a zámků si totiž neumím představit cíle školních, rodinných a turistických výletů. Značně ochuzena by byla i nabídka pro cizinecký ruch. A taky: kde by bydlela Pyšná princezna?

Ano, museli bychom si hrady a zámky dodatečně vytvořit. Podobně jako svého času tvrdil Palacký: „Kdyby státu Rakouského nebylo již od dávna, musili bychom v interessu Europy, ba humanity samé přičiniti se co nejdříve, aby se utvořil.“

Jak známo, Palacký později tento citovaný názor změnil výrokem „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“ Pochybuji však, že někdo by si troufl prohlásit, že jsme byli před hrady a zámky - a že budeme i po nich.

Kde by za nocí špacírovala Bílá paní, kdyby neměla možnost rozevlátě kráčet po cimbuří? Vykázali bychom ji snad k procházkám po parapetech činžáků, paneláků, řadovek a rodinných domků? Kromě pověstí historických jsou s hrady a zámky spojeny i některé poměrně novodobé. Na hradě Rožmberku se traduje, že v době druhé světové války, kdy tam byly ubytovány příslušnice nacistické dívčí organizace, zjevila se Bílá paní i jim. Stalo se to prý v okamžiku, kdy dívky chtěly vztyčit na věž vlajku s hákovým křížem. V publikaci s názvem 888 hradů, zámků a tvrzí České republiky je uvedeno: „Později se bíle oděná postava několikrát ukázala mladým Němkám i na věži Jakobínce, kam nevedou žádné schody. Událost údajně vyšetřovalo i gestapo, nezjistilo se však nic. Nacistická vlajka se potom na hradě pro jistotu již nevztyčovala.“

Bez hradů a zámků by byla v mnohém ochuzena i literatura. Kam by svou Noc na Karlštejně umístil Vrchlický, když ne na Karlštejn? Někam do hotelu? Nebo snad na ubytovnu? Nebo snad do stanu? Nemusí však jít jen o hrady a zámky konkrétní. Stejně významný je i fiktivní Zámek Kafkův a taky symbolické členění Boženy Němcové na zámek a podzámčí.

Nebýt hradů, kolik vrchů by postrádalo svou dominantu! Kolik malířů by bylo ochuzeno o náměty svých pláten! Mnozí filmaři - a nejen tvůrci už zmíněné Pyšné princezny - by přišli o žádoucí prostředí. Dokonce i zříceniny mají vysoký kurz. Včetně té na Andělské hoře, která se uplatnila ve filmu Balada pro banditu.

Za pozornost stojí i skutečnost, že většina nově vzniklých republik, které se zrodily po pádu monarchií, docela ráda využívala - a dodnes využívá - reprezentačních zámeckých a hradních prostor předchozích zavržených vládců. Je tomu tak i u nás. První republikánský prezident a skupina kolem něj byli záhy po vzniku Československa spojováni s výrazem „Hrad“. Zmíněný termín je ostatně občas používán i dnes. Stejně tak zůstávají samozřejmostí názvy několika Hradců a Hrádků.

Existence historických sídel nabízí nejednu pracovní příležitost, například pro uměnovědce, restaurátory, kastelány, průvodce, skupiny historického šermu a prodavačů suvenýrů. V případě restitucí si přijdou na své i právníci. Je také doloženo, že u nejednoho z historiků začal jeho zájem o dějiny právě po prvních hradních a zámeckých návštěvách. Jeví-li se ve škole dějepis jako předmět povýtce nezajímavý, v těchto objektech nabývá na dramatičnosti. Stačí se podívat na dělovou kouli uvízlou v hradbách. Nahlédnout do hladomorny. Spatřit výstavku mučících nástrojů.

Inspiraci může najít i budoucí studnař. Hradní studně jsou pro tento obor studnicí poznání. Ani zednický učeň nepřijde zkrátka, když slyší, jak žádaná byla jeho profese při zazdívání dívek. Podnětná jsou i některá technická řešení. Například padací mosty přes hradní příkopy. Kdo ví, zda princip těchto mostů neinspiroval alpské krejčí ke vzniku tamních padacích mostů na proslulých mužských kožených kalhotách.

Hrady a zámky jsou i častým motivem na známkách. Jak filatelisté vědí, některé zvlášť atraktivní objekty jsou zobrazovány i opakovaně. Jednou z anfasu, jindy z profilu.

Osobně jsem zámeckému prostředí vděčný za svůj první fejeton. Byl zveřejněn v mých šestnácti a souvisel se zámeckými průvodci. Ti byli, jsou a budou proslulí množstvím takzvaně pikantních historek, jimiž se snaží připoutat pozornost návštěvníků. Ne snad, že by ten tehdejší text byl něčím významný, ale pro mě ano. Mohu hrdě prohlašovat, že coby fejetonista pocházím ze zámku.

A jsme u toho zase. Zámek je symbol. Stejně tak i hrad, a to nejen u nás, nýbrž i v Anglii, odkud pochází rčení „Můj dům - můj hrad“.

Úvodem jsem předestřel hypotetickou možnost, že kdybychom neměli hrady a zámky, museli bychom si je postavit. Nedopadlo by to asi nejlíp. V Americe se o takovou umělou výstavbu „dodatečných“ hradů a zámků na některých místech pokusili, ale výsledkem byla vždycky jen a jen patinovaná novostavba. Navíc v našich současných přísných stavebních předpisech by jistě nebylo snadné získat povolení k těmto atypickým stavbám, které se v mnohém vymykají platným normám.

Buďme rádi, že na našem území je tolik těchto jedinečných historických staveb. A přejme si, aby bylo co nejméně těch chátrajících. Dějinný a kulturní význam hradů a zámků je nezměrný. Buďme jim vděčni i za to, že jsou vítaným cílem výletů, a navíc cílem zdravým, protože se k nim nejednou kráčí do kopce.

K nezapomenutelným výletům patří ty školní. Při jednom z nich si kdysi můj spolužák Jeřábek zapomněl po prohlídce zámku zout návleky, a když mu to učitel vytkl, bránil se Jeřábek obratným argumentem, že přece jedeme ještě na další zámek!