číslo 20 / 2007

Televizní glosář

...AGÁTY PILÁTOVÉ

Obžaloby i cesty ke smíru

V slovenských Topolčanech není dnes ani jeden Žid; většina zahynula v nacistických lágrech, těch několik málo, kteří se po válce vrátili, vyhnali topolčanští občané během pogromu v září 1945. Provinili se tím - jak říká jeden z pamětníků žijící nyní v Izraeli -, že byli Židé, že zůstali naživu a vrátili se. A místní se báli, že budou chtít zpět své domky či obchůdky. Smutný příběh židovských obyvatel Topolčan zaznamenal s tichou naléhavostí dokument Dušana Hudce Miluj bližného svojho (29. 4., ČT 2), nesmírně tíživé, hořké svědectví o plíživé xenofobii, která začíná nenápadně a končí zničující nenávistí. Hovoří tu autentické dobové fotografie, někdejší židovští obyvatelé Topolčan i několik současníků, starých lidí, pro něž je i dnes „Žid a cigán jedna pakáž“ a nepatří mezi spořádané lidi. Mimořádný snímek je přesvědčivým „diskusním příspěvkem“ k historii holocaustu, k hledání pravdy o prezidentu Slovenského štátu Jozefu Tisovi (jehož nový pomník byl na Slovensku právě odhalen), i k tématu antisemitismu vůbec.

Vynikající byl i hudební dokument Klezmer v Německu (28. 4., ČT 2), na němž se podílel i slavný polský tvůrce Krzysztof Zanussi. Hodinový snímek přinesl skvělou hudbu, poutavé pojednání o kořenech židovské hudby k slavnostem a tancům a její dnešní podobě. A hlavně o tom, na jak vysoké úrovni ji hrají současní Němci. Provází je zájem a nadšení publika a mají úspěchy i v Izraeli. Dějí se to věci...

Rozhovor s Miroslavem Zikmundem Setkání v Panském dvoře (27. 4., ČT 2), uvedený k 60. výročí první cesty populární dvojice H+Z, vznikl téměř před patnácti lety. Názorně předvedl také jinou cestu - totiž tu, kterou od té doby urazil stále populární televizní žánr „dialog s osobností“. Ušlechtile formulované, umně vykroužené vstupy moderátora v starším snímku šustily papírem, každý by možná vydal na malou esej, ale po živém dialogu ani památky. Což nebylo možno pro tuto příležitost vybrat z archivu něco čerstvějšího, co by víc odpovídalo neutuchající vitalitě pana Zikmunda?

O poznání větší oživení přinesl rozhovor s unesenou dívkou Příběh Nataschi Kampuschové (24. 4., ČT 1) doplněný řadou rekonstrukcí. Kupodivu nejméně životnosti tu projevila sama aktérka, která vyprávěla svůj příběh monotónně, jako by se jej naučila zpaměti a měla strach, že vypadne z role. Za to ovšem autoři dokumentu v podstatě nemohou. Aspoň že jsme se podívali na autentická místa činu a „na vlastní oči“ viděli Nataschiny rodiče. Jinak snímek pouze zopakoval fakta i dohady.

Autorka je filmová a televizní publicistka