číslo 21 / 2007

Pořiďte si

Jak vnímá svět ukrajinská intelektuálka

Do souboru povídek a novel ukrajinské spisovatelky a esejistky Oksany Zabužko (česky vyšla její dosud nejznámější kniha Polní výzkum ukrajinského sexu) Sestro, sestro (Argo) zařadili editoři také jeden nebeletristický text - Životopis. Autorka jej napsala na žádost univerzity, s níž spolupracovala jako literární teoretička. Stručné vyprávění o životě a literární i vědecké kariéře jedné z nejúspěšnějších ukrajinských básnířek a prozaiček patří do sbírky nejen kvůli cenným věcným údajům, ale především proto, že výmluvně svědčí o zřejmě nejsilnějším inspiračním zdroji její tvorby: jsou jimi zážitky z dětství, dospívání i raného mládí (je ročník 1960), její vnitřní svět a stýkání se a potýkání se světem vnějším. Životopis tak dotvrzuje dojem, který je patrný už z četby próz.

Základním tématem Oksany Zabužko je žena; nikoliv však pouze jako nositelka děje a vypravěčka (spisovatelka často píše v „ich“ formě), jejímž zrakem sledujeme skutečnost, ale hlavně jako žena - partnerka v různých podobách vazeb s jinými ženami. V okruhu jejích zájmů jsou totiž především vztahy: matka a dcera, sestry (jako silné pouto mezi hrdinkou a nenarozenou sestrou i jako vztah soupeřek), osudová síla i zrada v kamarádském vztahu, setkání televizní moderátorky se svou vlastní, „osamostatnělou“ podobou na obrazovce atd...

V textech však nezaznamenáváme prvky feminismu, tím méně charakteristické znaky „ženského“ čtení. Povídky ukrajinské autorky mají spíš intelektuální ráz, dokážou uchopit ženské téma z dosud nezvyklých, nečekaných, někdy dokonce i tabuizovaných úhlů. Ženský princip v lidských vztazích poznamenává i autorčino nastolování etických problémů a přístup k nim. Například v titulní  povídce jde mj. o dilema matky, zda má právo přivést na svět a do rodiny pronásledované KGB další dítě; v příběhu Holčičky zvažuje podíl viny na zradě kamarádky, v baladické Pohádce o kalinové píšťalce - s obzvlášť krutým vyzněním - zpracovává autorka motiv Kaina a Ábela.

V některých příbězích (Mimozemšťanka) se hrdinka pohybuje na rozhraní skutečnosti a představ, bloudí světem a především vlastním nitrem s bolestným vědomím neuchopitelnosti reality i vlastního osudu. Zabužko tu nezapře své filosoficko-estetické vzdělání, její způsob uvažování i stavba próz jsou tím poznamenány. Některé pasáže próz plynule přecházejí v reflexe a připomínají spíš esej, byť ani zde se neztrácí nit příběhu. Do úvah autorky (vypravěčky) stále  proniká realita. Na jejím základě pochybuje, trápí se, buduje svůj hodnotový systém. V tomto smyslu ji snad nejvíc poznamenala léta prožitá v totalitním systému, dlouholeté pronásledování rodičů, kontakty s disidenty.

Celkový dojem z četby: překvapivě vyzrálé, znepokojivé texty.  Úkol překladatelky Rity Kindlerové nebyl nijak snadný. Jednak proto, že jazyk Oksany Zabužko je sám o sobě sofistikovaný, jednak pro některé specifické rysy jejích próz - četné citace z krásné i odborné literatury, odkazy na jména českému čtenáři vesměs neznámá. A zvláště pak časté používání ruských výrazů a celých vět, u Ukrajinců běžné. Překladatelka v textu ponechává ruštinu (psanou foneticky) latinkou a v pečlivě zpracovaném poznámkovém aparátu ji překládá do češtiny.

AGÁTA PILÁTOVÁ