číslo 22 / 2007

Dívejte se

Soukromý detektiv nevěří nikomu

Detektivní román Dashiella Hammetta Maltézský sokol zdaleka nebyl jen únikovou četbou, přinášel komplikovanou kresbu hlavního hrdiny, soukromého detektiva, i nejednoznačné dějové zákruty, pokoušel se akcentovat reálie nikoli smyšlené, nýbrž odrážet poměry v meziválečné americké společnosti. Když se začínající režisér John Huston rozhodl právě tuto předlohu převést na filmové plátno (stalo se v roce 1941), ještě nikdo netušil, že pokládá základní kameny k směru nazývanému „film-noir“: k zasazení příběhu do každodenní všednosti amerického velkoměsta, ale také k převaze skeptického náhledu, k drsným postavám svou neurvalostí jen skrývajících nejistotu či nikdy nedoléčené rány na duši. Film uvede Česká televize v sobotu 2. června v 10.05.

Maltézský sokol znamenal pro všechny zúčastněné mimořádný úspěch: Huston se rázem pasoval na uznávaného, byť notně svérázného tvůrce (jistě si vybavíme tituly, jako Poklad na Sierra Madre, Asfaltová džungle nebo Africká královna), Humphrey Bogart, jenž představoval soukromého detektiva Sama Spadea, se konečně zbavil gangsterských úložek a vykročil směrem k tvrdým, nepřístupným, ale spravedlivým chlapům. Spadea vykreslil jako zdánlivě netečného, byť nešetřícího cynickými průpovídkami, bývá otloukán ničemy z obou stran zákona i sváděn vyzývavou kráskou – přesto zůstává osamělý, svým způsobem zahořklý a nedůvěřivý, přesto je stále věrný zásadám osobní cti, jakkoli leckdy pokřivené. Ani milostný cit jej nepřiměje, aby kryl zločin.

Huston pochopil, že složitě splétanou vražednickou zápletku nemá smysl opentlit akčními výjevy, naopak se přiklání k trpělivému budování stále napjatější atmosféry, svírající rozporuplné postavy, nucené spolu aspoň dočasně vycházet. Režisér pozorně sleduje jejich gesta i výraz obličeje, všímá si posazení hlasu, který i zdánlivým banalitám dodává na významové důležitosti. Spade pátrá sice po vrahovi svého společníka, avšak ještě důležitější je, že se ponoří do stále nebezpečnějšího hledání vzácné starožitnosti, onoho titulového maltézského sokola, zlaté sošce posázené diamanty. A poznává, že nic nemusí být takové, jak se tváří – z vnadné krásky, která jej přichází požádat o pomoc, se vyklube prohnaná prostopášnice, zženštilý chlapík také skrývá svou temnou stranu, nemluvě o tlusťochovi s hebkým hláskem předoucí kočky (jak poeticky vystihl jeden z recenzentů); ti všichni by se rádi zmocnili vzácné památky, i kdyby kvůli tomu měli vraždit.

JAN JAROŠ

Foto archiv