číslo 22 / 2007

Pořiďte si

Udělej si sám svůj vlastní Labyrint

Způsob vydávání Revue Labyrint se již před několika lety ustálil tak, že tento objemný časopisu pro kulturu (více než 300 stran formátu A4) se objevuje jednou ročně jako dvojčíslo; a vždy má své hlavní téma. To letošní, s čísly 19–20, je věnováno fenoménu Diy – „Do It Yourself“ – Udělej to sám. Fenomén Diy prostupuje všemi oblastmi umění, je protikladem mediální kultury a stírá rozdíl mezi tvůrcem a konzumentem. Akcent je v něm kladen – jak přesněji charakterizují úvodní eseje českých i zahraničních autorů – na tvořivost, nezávislé financování a absolutní volnost výběru estetických kritérií.

Ne všechny příspěvky Labyrintu se fenoménu Diy dotýkají: při velkém počtu příspěvků – je jich na sedmdesát a vedle esejů k nim patří například ukázky z literární i výtvarné tvorby, profily umělců, recenze, rozhovory apod. – by to ostatně ani nebylo možné. Nicméně pokyn „Udělej to sám“ je natolik inspirativní, že recenzenta přímo pobízí, aby o obsahu revue informoval z hlediska ryze osobního.

Tak tedy: Z literární tematiky mě zaujal rozhovor s Patrikem Ouředníkem srovnávajícím českou a francouzskou literární kritiku. Co si myslí o té české, vystihuje titul rozhovoru: „Česká kritika je letory tragické a humorem se cítí dotčena“. Filmový režisér Jan Němec publikuje v Labyrintu text nazvaný Storm Ruger 22, což je značka pistole, kterou si Němec v roce 1968 nechal přivézt z USA. A povídka pak přibližuje zatím zakryté pozadí slavné skandální „story“, kterou si jistě pamatuje každý, kdo koncem šedesátých let četl český denní tisk – jak Jan Němec střílel do okna své nastávající ženy Marty Kubišové. Z výtvarného umění se mi líbily obrazy Laury Owensové i to, co o nich napsal Tomáš Lahoda: „Všechna zvířata jsou si rovna, jsou rozprostřena v nehierarchickém světě bez konfliktů. Na ornamentálně vymalovaných mořských vlnkách se tu v pozadí houpe starý trojstěžník spletený se zbytků látek od babičky a krajinné scenérie jsou hybridy japonských svitkových maleb krajin se stylizacemi z Disneyových komiksů. Tu a tam jsou obrazy okořeněny několika neočekávanými motivy a detaily, jako balíček karet nebo kecky.“

Jde tedy o kompozice ne nepodobné tomu, jak je komponován celý Labyrint. Nepochybuji, že když po něm sáhne někdo jiný, budou se mu líbit zase jiné věci. Výběr má vskutku bohatý: od ukázek z próz Toma McCarthyho, Viktora Pelevina, Pavla Brycze či Jiřího Kratochvila přes rozhovor s letošní jubilantkou Svatavou Antošovou, profil architekta Rema Koolhaase, studii Aleše Knappa o samohaně jako literárním tématu  až k bloku věnovanému současným komiksům.

(bop)