číslo 22 / 2007

Jak to vidí

Jiřina Šiklová, socioložka

Co s politiky? Rozsadit? Řízkovat? Hnojit?

Na balkoně pečlivě zalévám lobelky, pelargoniím jsem dala Herbaflor, na kořínky zase stimulátor. Klívie začala kvést, tchyniny jazyky málem roztrhly hrnek, tak jsem je rozdělila do tří květináčů. Alespoň na tři, čtyři roky bude od nich pokoj. Prostě všechno teď roste, rozmnožuje se, kvete, včetně naší občanské společnosti. Před sebou mám desítky výročních zpráv různých občanských iniciativ a obecně prospěšných organizací. Přestože je je vláda nezalévá a nepřihnojuje a náš pan prezident Václav Klaus je dokonce nemá rád a obává se toho, že nám zaplevelí politický systém, daří se jim dobře.

Občanské sdružení Hestia tradičně ocenilo nejlepší nevládní organizace a dobrovolníky cenou Křesadlo, klub UNESCO v Kroměříži uspořádalo další ročník celostátní konference o dobrovolnictví, Konto Bariéry ocenilo sponzory projektů pro handicapované studenty, Romea se soustavně věnuje školení budoucí romské inteligence, Slovo 21 pořádá světový romský festival Khamoro a pracuje ve prospěch minorit, organizace Gender Studies vyhlásila cenu pro nejlepší podnikatele dodržující rovnost pracovních příležitostí, Vize 97 se chystá udělit cenu teologovi Ottovi Mádrovi, Berkat společně s Faire Trade rozšiřují své aktivity směrem na Východ.

Prostě „grassroots“, jak říkají Američané spontánně vzniklým občanským organizacím, se rozšiřují i u nás. Kdysi pomáhali lidé ze Západu nám, teď máme morální povinnost předávat do zahraničí podněty a pomoc zase my. Už proto, že schopná občanská společnost může přinejmenším zkomplikovat život novým pseudomonarchům, kteří se objevují v nově vzniklých státech na bývalém teritoriu Sovětského svazu či v bývalých koloniích.

Je jaro, vše, co je schopné života, kvete: vyjma našich politiků. Jsou uvadlí, přes zimu zchátrali, tísní se v kořenáčích (tedy v poslaneckých klubech), proplétají navzájem svoje kořeny, a tak jeden druhého dusí. Snad ani nemá cenu je řízkovat a přihnojovat. Kde ale vzít sazenice nových politiků, když ti současní nikomu neimponují a nejlepší mladí lidé se mezi ně nehlásí? Snad bychom ty naše politiky mohli rozsadit a doufat, že pak nebudou tak omezení, pardon, omezovaní, a že časem vyhodí nějaké aplégry. I když je otázka, zda by naši uvadlou politickou scénu zrovna takové odnože oživily.