číslo 22 / 2007

Jak to vidí

Petr Koudelka, spisovatel a publicista

Zákon nenápadného posunu

Už je pryč čas revolucí, náhlých převratů, bleskových válek, to byla záležitost minulého a předminulého století, kdy „čas oponou trhnul a změněn svět“, dnes jsme v zajetí něčeho mnohem rafinovanějšího, ďábelštějšího a tím je - nenápadný posun. Celý náš život ovládá zákon nenápadného posunu. Když se podíváte ráno do zrcadla, co vidíte? Je to přece stále ten stejný chlapík, jakého jste tam viděli před dvaceti nebo třiceti lety! Jak je to možné? Stále ta usměvavá sympatická tvář. Kdo by se divil těm šedinám? „To jenom na tvůj obraz, tam v zrcadle, napadal, chlapče, bílý sníh,“ vymlouvá se básník. Nebo vrásky kolem očí? Ani jsem si jich nevšiml. A věřím, že si jich nevšiml nikdo. Nic se nezměnilo! Tak zní zákon nenápadného posunu. Nikdo si ničeho nevšimne. A když si všimne, už je stejně pozdě.

To, co platí při pohledu do zrcadla, platí i pro celou společnost. Takzvanou revolucí, převratem z roku 1989, se v životě prostého občana nezměnilo téměř nic, většina lidí má stále co dělat, aby si obstarala obživu, zajistila rodinu. Stáří ani nemoci nikdo také nezrušil. A přece jsme obklopeni světem, který je v mnohém jiný než před lety. Je to svět úžasných a zároveň děsivých možností. Můžete si zajet na safari do Afriky, můžete založit firmu a vydělat obrovské peníze, postavit si luxusní dům kdekoliv se vám zachce, můžete si obstarat přítele nebo přítelkyni třeba hned dnes večer i na celou noc a se svým desetiletým synkem si můžete prohlížet časopis Playboy v českém vydání. Kde se to tady najednou vzalo? Nenápadným posunem.

Klasickým příkladem nenápadného posunu jsou naše děti. Jsou najednou úplně jiné než ty děti před lety. Jak to, že jsme si ničeho nevšimli? Nenápadně, den ze dne se děti měnily, až se z nich stala monstra přepadávající stařenky, holdující alkoholu, neuznávající ani autority, ani hranice morálky. Organizují krvavé bitky a nahrávají si je na mobily. Ještě takoví nejsou všichni, ale učitelé, prchající ze škol, vám potvrdí, že ta doba není daleko.

Společnost ztratila nevinnost svých dětí nenápadným posunem. A stejným způsobem ztratila svou nevinnost naše demokracie. To už není ta stará dobrá poctivá demokracie. Nenápadným posunem se proměnila v panovačnou a ukřičenou vládu politických stran. Parlament se nenápadně proměnil také - už tam nesedí zástupci občanů, ale zástupci stran a lobbistů, kteří dávno nehájí naše obecné zájmy.

Co se to stalo s médii? Ani jsme to nezaregistrovali a máme tu arogantní, vulgární novináře, kteří slouží tomu, kdo jim zaplatí. Ze všeho nejvíc je zajímá sex, násilí a smrt. To je bulvár. Média neshánějí informace, prezentují jen to, co je potřeba. Manipulují masy k předem danému názoru. Nezaslouží si moc, kterou disponují.

Soudci si nezaslouží nezávislost. Nenápadným posunem se z nich stali samolibí vládci nad lidskými životy. Chaos, zmatek, protichůdné výroky ukazují na jejich neprofesionalitu a nezralost. Ještě nedospěli k samostatnosti.

Nenápadný posun postihl doktory. Lékaři, kteří byli dřív zachránci člověka, vždyť je k tomu vázala i jakási přísaha, se nenápadně proměnili v jeho hubitele. V medicíně se usídlila místo humanity nelidskost a práce zdravotníků se dále mění v byznys.

To všechno a mnohem víc můžeme připsat na vrub nenápadnému posunu. Jak se to stalo? Někdo by mohl říci: prostě jsme to neuhlídali. Kdo se ale zabývá vědeckou činností, hledá jiné, reálné vysvětlení. Jedno se nabízí v oblasti týkající se zkoumání kosmu. I ve vesmíru se odehrává něco podobného. Víte, že souhvězdí, na která se dnes díváme, byla před stovkami let na jiném místě? Posunula se tak nenápadně, že jsme si toho ani nevšimli. Jen hvězdáři vybavení dalekohledy a počtáři propočítávající pohyby planet, hvězd a galaxií na to přišli.

Nenápadný posun je tedy kosmický jev, o kterém víme jen velmi málo. Důležitá je otázka, kterou bychom si měli položit: kam se to všechno posunuje? (Neodpovídejte, prosím, ukvapeně!)

Zatímco v případě vesmírných těles je nám jedno, jak a kudy se posun odehrává, protože jeho dopad bude znám až za miliony světelných let, tady na Zemi bychom chtěli posun ovlivnit, dát mu smysl a správný směr. Můžeme vůbec něco udělat? Věda říká že ano. Někdo spočítal, že k vychýlení zemské osy určitým směrem by stačilo, kdyby všichni lidé žijící na jedné straně planety naráz vyskočili. Stačí jen tento pohyb synchronizovat a nastavit si na hodinkách stejný čas.

Je správné, že hledáme řešení tam, kde má patrně problém svůj původ. Ve vesmíru se odehrávají katastrofy, k nimž často vede nenápadný posun hvězd. Politologové a odborníci na společenské dění také předkládají různé katastrofické scénáře a předpovídají, že se dosavadní sebevražedný pohyb ve společnosti může obrátit jiným směrem jen po nějaké katastrofě.

Nemyslím si, že je nutné očekávat katastrofu za každou cenu. Poslední objevy v astrofyzice jsou více než nadějné. Vždyť už objev první exoplanety, tedy planety mimo naši sluneční soustavu, je velkou nadějí pro lidstvo. Planeta byla objevena v roce 1995 po usilovném hledání a po skeptických předpovědích, že žádné takové planety neexistují. To, že si tohoto kolosálního objevu nikdo téměř ani nevšiml, svědčí jen o tom, že člověk se dál posunuje nenápadně nesprávným směrem. Teď se však karta úplně obrátila. Astronomové prozkoumali jednu z planet Jupitera a zjistili, že by na něm mohlo být podobné klima jako na Zemi. A Jupiter, to už je k odstěhování alespoň části lidstva docela blízko!

Ještě je další možnost jak si poradit s nenápadným posunem. Vrátit se k posunu nápadnému, ke starým praktikám našich středověkých předků. Takovým posunem, vyjadřujícím nespokojenost s nespravedlivými a mocnými, bývala defenestrace, v případě velkého úsilí o nápravu poměrů rebelie. Slova, která jsme už téměř zapomněli.