číslo 23 / 2007

Dívejte se

Kam může vést přehnaná tolerance

Drsnými průhledy do života dospívajících dětí, které zbaveny jakýchkoli mravních zábran podléhají všem možným nástrahám, mnohdy samy šíříce zlo, se proslavil zejména Larry Clark, když před lety natočil skandální snímek Kids. Ve středu 6. června na Primě můžeme spatřit další podobně zacílené dílo, Třináctku začínající režisérky Catherine Hardwickeové. Ve filmu se zaměřila na třináctileté dívky, které se náhle přestávají vyznávat samy v sobě, rychle si osvojují spotřební (a často i mnohem horší) návyky i potřebu zařadit se do šiku svých vrstevnic, případně čnít nad nimi.

Už samotný vznik tohoto projektu je unikátní. S režisérkou se na scénáři totiž podílela jedna z představitelek, v té době třináctiletá Nikki Reedová, která do příběhu vnesla mnoho autentických postřehů – jistě i proto výsledný tvar působí tak bezprostředně (a otřesně ve svém sdělení). Možná mimochodem zachycuje, kam může vést bezbřeze tolerantní výchova – v pubertálním věku jsou pak rodiče náhle překvapeni, jak se jejich děcko změnilo.

Přesně toto prožívá rozvedená Mel (vynikající Holly Hunterová sem snesla všechnu rozbolavělou bezradnost, když postihla, jak marné jsou pokusy jakýmkoli způsobem se domluvit, jak selhává laskavost i přísnost), když se její dosud spořádaná dcera Tracy (Evan Rachel Woodová) vymkne nejen z dohledu a Mel přestává zcela rozumět jejím pocitům a pohnutkám. Tracy se totiž skamarádí s místní školní primadonou Evie (Nikki Reedová) a pod jejím vlivem se začíná pouštět do stále riskantnějších dobrodružství. Děvčata se neštítí se krádeží, aby měla na značkové oblečení, zkoušejí sexuální provokace i drogy, zejména Tracy propadá stále silnější duchovní sebedestrukci, prudce se jí zhoršuje i školní prospěch.

Na filmu nejvíce překvapí jeho téměř reportážní styl, neslýchaná tvrdost a otevřenost pohledu. Režisérka přesně přiblížila prostředí spíše chudé, které Tracy neumožňuje chlubit se týmiž vymoženostmi a módními hity jako její atraktivnější spolužačky. I když nevynáší žádné soudy ani se nesnaží dojímat, dopad přinášené výpovědi je bez nadsázky zdrcující.

JAN JAROŠ

Foto archiv