číslo 23 / 2007

Pořiďte si

Biblické rozhlasové rozpravy vyšly knižně

Texty rozhovorů Petra Vaďury s jedním z patriarchů naší evangelické starozákonní exegeze Janem Hellerem, které vznikaly zhruba celé jedno desetiletí a jako ranní promluvy byly většinou odvysílány na vlnách Českého rozhlasu, vyšly nyní knižně. Pod názvem Znamení odkazující k nebi je vydalo nakladatelství Vyšehrad. Profesor Heller si v jejich úvodu posteskl nad nevýhodou rozhlasového přenosu podobných pořadů, které se „odvysílají, odeznějí – a jsou pryč“. Naši předkové, kteří si v minulosti vyslechli kázání, dokázali vyložené Boží slovo podržet v paměti a přemítat o něm ve svých srdcích. Po stoletích tištěného slova se však mluvené slovo pamatuje hůře. Slovům našeho předního českého biblisty naštěstí jejich přepsání nijak neubralo na síle. Při své prostotě a srozumitelnosti mají hloubku, již si nelze patrně osvojit jinak než roky chůze po stezkách Páně.

Jednotlivé kapitoly jsou věnovány výkladu základních biblických skutečností, pojmů, historických událostí, ale i některých obtížnějších pasáží prorockých textů. S užitkem, ale i s údivem, který je počátkem poznání, si Hellerovy výklady můžeme přečíst i my, katolíci, neboť náš dluh Písmům, pokud jde o znalost (Staré smlouvy obzvlášť), není zrovna malý a není včerejšího data. Občas nás ovanou drobné rozdíly: například při výkladu, proč Archa úmluvy byla pohyblivá – mělo to být důkazem, že živý Bůh Izraele se neváže (na rozdíl od pohanských božstev) k žádnému místu. I naše chrámy by nás neměly Bohu vzdalovat nebo komplikovat náš vztah k němu. Až sem lze souhlasit. Ale chrám není jen místem shromáždění k modlitbě a zpěvu, ale také místem liturgické oběti a Božího zpřítomnění mezi námi.

Knihy se nemají číst od konce, ale v případě výkladů profesora Hellera udělejte výjimku: posledním textem je výklad o čase. Je čas mytický, čas cyklický, a je také biblický čas. Biblické trvání přítomné i trvání otevřené věčnosti. Výklad o Božím Duchu vznášejícím se nad vodami obsahuje přiléhavé srovnání: neměli bychom Ho chápat staticky jako „balon nebo vzducholoď“, ale dynamicky – jako živé třepotání, tlukot ptačích křídel. Naši hebrejští praotcové i naši židovští současníci neměli a nemají s biblickými „nazíracími kategoriemi“ potíže, neboť je většinou mají nepoměrně hlouběji pod kůží než my.

Jsou doby, kdy je patrně namístě pascalovsky vyhrotit protiklad mezi Bohem Abraháma, Izáka a Jákoba a Bohem filozofů – a vědců. I k této otázce se biblický badatel místy v rozhovorech vyslovuje. V dnešní době je spíše čas na sblížení, nemají-li velké objevy lidstva zplanět. Jak to chtějí a vyslovují svorníková slova Žalmu 19: „Nebesa vyprávějí o Boží slávě, o díle jeho rukou mluví obloha. Jeden den druhému slovo uděluje, jedna noc druhé zjevuje poznání.“ (Žalm 19,2).

JOSEF MLEJNEK