číslo 23 / 2007

Jak to vidí

Leo Pavlát,
ředitel Židovského muzea v Praze

Trhovci na Karlštejně

Americká herečka Bijou Phillipsová, natáčející v Čechách další z  hororů, jimiž si miliony lidí zaplácnou jeden televizní večer, se nechala slyšet, že „Češi jsou neskuteční debilové“. K příkrému soudu ji minulý měsíc přiměl prodavač, který ji nenechal kouřit v obchodě s oblečením. Na tom, co vykřikuje zpovykaná americká hvězdička, nezáleží. Její výrok není z těch, které by se ve světě ujaly jako česká národní charakteristika. Přesto, obávám se, leckterý návštěvník může o Čechách získat obecnější, a rovnou řeknu že ne právě lichotivý dojem. Napadlo mě při nedávné návštěvě Karlštejna.

Velkolepý gotický hrad vybudovaný ve 14. století Karlem IV. je natolik blízko Prahy, že proud cizojazyčných návštěvníků, který se k němu vine, je téměř stejně mocný jako ten, co teče do kopce k Pražskému hradu. Karlštejn je neobyčejná památka, její stavitel neobyčejná osobnost. Kulturnost národů se dá poměřovat různě – svého času jsem slyšel, že měřítkem by mohla být třeba čistota veřejných záchodů. Karlštejn jako místo národního historického významu ovšem o  kulturnosti země vypovídá jaksi nesporně: Jak zde, v místě, kde byly po staletí uloženy  korunovační klenoty, královský poklad, relikvie a listiny, zní dnes odkaz minulosti? Je-li Karel IV. – „Otec vlasti“ – považován za zvelebitele Čech, osobnost výjimečně vzdělanou a kultivovanou, inspirující a vůdčí, co z tohoto dědictví zbývá v sousedství vladařovy slávy?

Upřímně řečeno žádnou okázalost a pompéznost jsem na Karlštejně nečekal. Karel IV. je sice považován za největší českou osobnost všech dob, ale od jeho smrti už přece jen uplynulo skoro 630 let. Svět se změnil, lidstvo žije tím, co je aktuální. Tedy především penězi. Turistika, historickou nevyjímaje, je dnes svého druhu průmyslem a ten také na Karlštejně živí spoustu lidí. Čeho však je moc, toho je příliš. Během několikasetmetrového stoupání na královský Karlštejn jsem si tak  mohl koupit:
Helmu nacistickou i rudoarmejskou, samozřejmě všechny druhy sovětských vojenských čepic, a dokonce i čapky sovětského námořnického učiliště. Šavle, útočné nože, boxery, hvězdice, všelijak zubaté páráky a kucháky  nejrůznějších šířek a délek, jimiž by nepohrdl ani Sylvester Stallone v nejvyšší nouzi. Bábušky s tváří George Bushe. Erotické zboží v širokém sortimentu v jedné z prodejen sítě Erotic City. Vyřezávané Buddhy a kočky. V křiklavých barvách vyvedené obrazy svlékajících se žen v masivních zlatistých rámech. Trička se jmény snad všech známých fotbalistů. Padělky opasků, brýlí a kabelek světových značek.  Africké masky. Ikony. Madony. Kýčovité panenky. Porcelán. Toto vše nacpáno do někdejší vesnice, povýšené letos na městys, jehož architektura nese všechny znaky náhlého vpádu volného trhu na český venkov: Domky narychlo pro kšeft přestavované a poslepované, v někdejších garážích prodejny.

Karel IV. pobýval na Karlštejně ještě před jeho dokončením, aby dohlédl na dostavbu a výzdobu interiérů. Mohl si to dovolit, byl to mocný panovník. Osobně jsem rád, že žiji dnes, a ne tehdy. Demokracie 21. století  je lepší než středověk. Na druhé straně však: Jaká škoda, že dnes někdo s panovnickou mocí nemůže dohlédnout  na to, co se děje v místě, jež má v názvu jméno Karla IV. Soudě podle karlštejnského podhradí  by si návštěvník Čech mohl myslet, že nevkus a jarmark je to, čeho si tu obzvláště ceníme. Jaká z toho může vzejít charakteristika, nebudu raději uhadovat.