číslo 24 / 2007

Dívejte se

Láska cudná a platonická – po asijsku

Hongkongský režisér Wong Kar-wai, jehož několik děl Česká televize nachystala, je řazen mezi nejpozoruhodnější asijské tvůrce. Snímek Stvořeni pro lásku (uvede ČT 2 ve čtvrtek 14. června) se oproti dřívějším režisérovým počinům vyznačuje zklidnělým vypravěčstvím i příběhem, který se vyvazuje z jakýchkoli šokujících vizuálních atrakcí, je dokonce stejně cudný a ostýchavý jako vztah obou protagonistů, kteří si ve světě poživačné chtivosti a pokrytectví chtějí uchovat svoji „zakázanou“ lásku čistou a neposkvrněnu tělesnou žádostivostí. Odmítají snížit se na úroveň svých nevěrných partnerů.

Oba hlavní hrdinové se náhodně setkají v nuzných podnájmech jednoho setmělého domu a zjistí, že jejich životní partneři navázali milenecký poměr. Ale nechtějí je napodobovat: jejich letmé schůzky, podmíněné i společnými zájmy, jsou prodchnuty vzájemným, byť nevysloveným okouzlením, on i ona se však zdráhají plně ozřejmit, co skutečně cítí. Setkávají se potají, obávajíce se sousedských klevet, v jednom případě se dokonce nemohou ani včas rozejít, protože všeteční sousedé se vrátí příliš brzy – a vycházející ženu by spatřili. Vzhlížejí k sobě láskyplně, aniž se odhodlají k něčemu jinému než polaskání ruky, ostatně si stále zdvořile vykají. A jejich osudy se nikdy neprotnou, už úvodní titulek upozorňuje, že bývá osudné propást vhodnou chvíli a lásku nechat proklouznout mezi prsty...

Tony Leung a Maggie Cheungová výtečně zhmotňují své postavy, trápené vědomím, že se dopouštějí čehosi nečestného. Jejich tlumený herecký výkon, plně sdělný i v oddaných pohledech očí, v přihrbeném postávání, v rozmluvách, získává jisté ozvláštnění zpomaleným snímáním, pohyby jakoby hraničícími s baletem. Působivé je rovněž to, jak Kar-wai pečlivě rekonstruuje – s pomocí svého stálého kameramana Christophera Doylea – hongkongské reálie počátku šedesátých let. Vidíme siré uličky, stísněné bytové podmínky zhoršované ještě familiérní dotěrností spolubydlících. Častý je motiv úzkých dlouhých chodeb, potemnělých schodišť, sklepních vývařoven. Vracející se déšť ještě umocňuje pocity osamění uprostřed velkoměsta, které se téměř výhradně natáčí jen svou ošklivou, deprimující tváří.

Film Stvořeni pro lásku se vyznačuje vypravěčskou monotónností; jako by chtěl režisér i takto postihnout nehybnost vztahu, který se mezi oběma protagonisty nesměle a vlastně i nechtěně vzmáhá. Režisér pracuje s umně komponovanými záběry, ať již se opájejí odrazy v zrcadle nebo záměrně zdůrazňují svou dočasnost a křehkost. Z toho všeho prosvítá melancholie: je marné ohlížet se zpět, neboť minulost nelze nijak vzkřísit; co se jednou promarnilo, zůstane navždy promarněné.

JAN JAROŠ

Foto archiv