číslo 24 / 2007

Nalaďte si

Samizdat, práce na plný úvazek

Když se dnes – čím dál méně často – mluví nebo píše o samizdatových publikacích, většinou bývají vzpomenuty zásluhy známých osobností veřejného života, lidí, kteří dělali redakční a organizační práci, vybírali texty, překládali. Málo známí jsou ovšem ti, kdo pro samizdat riskovali jako opisovači či opisovačky, výtvarníci, knihvazači. Zejména jim bude 10. června krátce po desáté hodině dopolední věnován pořad z cyklu Příběhy 20. století, který společně vytvářejí občanské sdružení Post Bellum a Rádio Česko.

Samizdat je publikace, vyrobená v časech totalitního režimu „na koleně“ - bez cenzury, s minimálními technickými prostředky, v malém nákladu a s velkým rizikem. Je vůbec nutné ten termín vysvětlovat? Těžká odpověď, ale sedmnáct let od pádu komunismu u nás, v časech svobody a rychlého zapomínání je to asi potřeba. Slovo „samizdat“ vzniklo v Rusku ve čtyřicátých letech minulého století. Uchytilo se pak ve všech jazycích s výjimkou polštiny, kde se mluvilo o „publikacích druhého oběhu“.

V Československu sehrály samizdaty vedle exilové literární produkce zcela zásadní roli – vytvořil se díky nim paralelní svět svobodné kultury a intelektuální diskuse. Díky knihám přepisovaným na stroji (přes kopíráky se udělalo deset až patnáct kopií), množeným na cyklostylu a v úplně posledním období na xeroxu se dařilo rozšiřovat texty, které by jinak skončily nanejvýš v šuplících přátel. Díky samizdatovým nakladatelstvím, jako byly Petlice, Expedice, Popelnice, Vokno, Střední Evropa či Revolver Revue, se uchovávaly a předávaly názory a informace, které se režim usilovně snažil vymýtit a zadusit. Díky samizdatu se už v době svého vzniku dostávaly ke čtenářům beletristické texty, které dnes patří ke klasice české literatury, ale i texty náboženské, historiografické a filozofické.

O tom, co znamenalo přepisovat a vyrábět samizdat budou mluvit například Táňa Dohnalová, která připravila za komunismu k vydání desítky knih z edice Popelnice, výtvarník Zdeněk Balák, který zajišťoval technické zázemí pro revue Střední Evropa a její knižní edici nebo Jiří Gruntorád, který byl za samizdat vězněn a po roce 1989 vybudoval unikátní knihovnu Libri Prohibiti. Řeč bude i tom, jak usilovně šla po samizdatových nakladatelstvích Státní bezpečnost.

Dokument, kterým bude posluchače provázet autor těchto řádků, si kromě premiéry 10. června můžete poslechnout i v repríze: následující sobotu po 13. hodině. A vždy v pondělí po desáté hodině večer lze Příběhy 20. století naladit i na Českém rozhlase 1 - Radiožurnál.

ADAM DRDA

Foto Adam Drda