číslo 24 / 2007

Rozhlas Plus

Rádio a lidé (12)
Seriál mapující osudy lidí a události spjaté s historií radiotechniky

Spor o zpětnou vazbu

Americký elektrotechnik Edwin Howard Armstrong. jako důstojník spojovacího vojska vynalezl roku 1918 rozhlasový přijímač typu superheterodyn. Lépe se ladil a měl vyšší selektivitu než dosavadní známé přístroje. Ke komercionalizaci rozhlasu přispěl později jeho přijímač se zpětnou vazbou. Ani tento vynálezce se ale nevyhnul dlouholetému soudnímu martyriu, které se pravděpodobně podepsalo i na jeho tragické smrti.

Edwin Howard Armstrong se narodil 18. prosince 1890. Jeho otec pracoval v nakladatelství, maminka byla učitelka. Už od dětství se zajímal o radiotelegrafii. Na Columbijské univerzitě navštěvoval i přednášky profesora Pupina, známého vynálezce takzavných Pupinových cívek, významných pro telefonii.

Objev bez patentu

V roce 1909 si Armstrong pořídil Flemingovu diodu a roku 1911 jednu z triod Lee de Foresta (TR č. 20/2007 a č. 22/2007). Tu podrobil důsledným zkouškám za využití tehdy špičkového univerzitního laboratorního vybavení a dospěl k názoru, že trioda musí zesilovat vysofrekvenční oscilace. Když se na jaře roku 1912 zabýval vývojem zapojení zesilovače, zkusil po předcházejících teoretických úvahách přivést zesílený signál z anody zpět na mřížku. S tímto již funkčním zapojením se mu 22. září 1912 podařilo zachytit velmi vzdálené a jiným způsobem naprosto nedosažitelné stanice. Pochopil, že učinil významný objev.

Na řádné zapatentování mu ale chyběly peníze, protože jeho otec odmítl uhradit poplatek sto padesáti dolarů. Mladý Armstrong tedy alespoň nechal za přítomnosti svědků notářsky ověřit svoje zapojení. Pokračoval v bádání a úspěšně prezentoval svoje úspěchy vědeckým kruhům. Postupem času si nechal zpětnovazební zapojení patentovat (zpětnou vazbu 29. října 1913, doplnění o výrobu oscilací 18. prosince 1913). Ještě předtím ale s vyznamenáním odpromoval a obhájil práci, kterou nazval Bezdrátová spojení v námořnictví.

První společnost, která směla Armstrongův patent „zpětné vazby“ využívat, byla firma Telefunken. Ta potřebovala po přerušení německého podmořského kabelu na začátku první světové války v roce 1914 postavit v Americe citlivé přijímače. Telefunken sice vlastnil takzvaný Meissnerův patent na zpětnou vazbu a oscilátor, ale ten byl tou dobou ve Spojených státech teprve projednáván. Později byl sice schválen, ale nakonec byl zamítnut.

Armstrong postupně zdokonalil přijímač s audionem, zavedl i kombinaci vysokofrekvenční a nízkofrekvenční zpětné vazby. Těšil se veřejnému uznání a popularitě. Jeho finanční situace byla ovšem neutěšená. V roce 1913 mu zemřel otec, a tak musel podporovat rodinu. Teprve v říjnu roku 1920 se Armstrongovi podařilo prodejem patentu zpětné vazby firmě Westinghouse získat významné finanční prostředky. Velkou část jich ale brzy pohltily právní spory s Lee de Forestem.

Dvacet let soudů

V březnu roku 1914 si Lee de Forest nechal patentovat zpětnovazební audion a 23. září 1915 zažádal i o patent na audionový oscilátor. Odvolával se přitom na pokusy a laboratorní poznámky z roku 1912 i na předcházející patenty a výzkumy. Začalo tak skoro dvacetileté období vleklých a složitých právních sporů mezi Lee de Forestem a Armstrongem, respektive mezi firmami, které získaly práva na využití jednotlivých patentů – zejména firmou Westinghouse a A.T.&T. Spory týkající se zpětné vazby, triody a jejího využití probíhaly i mezi Evropou a Amerikou, situace tak byla dále komplikována.

Právní pře nakonec v roce 1934 Nejvyšší soud ve Washingtonu rozhodl ve prospěch strany Lee de Foresta. Nemalá část odborné veřejnosti byla tímto rozhodnutím překvapena a zklamána. Nejvíc zklamaný byl ovšem Armstrong, který vrátil i všechna vyznamenání a vědecká ocenění, jež do té doby dostal.

Cesta k superhetu

Dalším převratným krokem radiotechniky bylo vyvinutí přijímačů s takzvaným nepřímým zesílením (superhet). Během první světové války přijel Armstrong do Anglie a v roce 1917 se jako důstojník zpravodajského sboru připojil k americké jednotce ve Francii. Ještě v Americe studoval možnosti takzvaného heterodynního příjmu s možností efektivního zesílení. Ve Francii se setkal i se slavným generálem Ferriém, jehož zásluhou získala americká jednotka kvalitní, leč nedostatkové vybavení, zejména vysokofrekvenční elektronky s nízkou vnitřní kapacitou, v jejichž vývoji Evropa předběhla Ameriku.

Armstrong měl pravděpodobně možnost prohlédnout si laboratoř poručíka Lévyho, který již 4. srpna roku 1917 v patentu předloženém francouzskému patentovému úřadu popsal charakteristiky „přijímače s modulátorem“. V prosinci roku 1918 požádal o francouzský patent, který nazval „superheterodynní příjem“. Patent obdržel bez ohledu na Lévyho nároky. Od generála Ferrié obdržel i ceněný řád Čestné legie.

Informace týkající se amerického patentu na superheterodyn z 8. června roku 1920 Armstrong zveřejnil na podzim roku 1919. Úspěšně konstruoval přijímače s nepřímým zesílením, které si rychle získaly popularitu i mezi radioamatéry. Firma RCA (Radio Corporation of America), jejímž významým akcionářem se Armstrong stal, přivedla již začátkem roku 1924 na trh superheterodynový přijímač vyvinutý ve spolupráci s Armstrongem. Výrobek měl velký prodejní úspěch.

Armstrong nakonec postupně prohrál i soudní spory týkající se superhetu, ale jeho významný podíl na vývoji radiotechniky a zdokonalení tohoto typu přijímačů, které vynikaly citlivostí i snadnou obsluhou, mu nelze upřít. Edwin Howard Armstrong zemřel 31. ledna roku 1954. Vyčerpaný vynálezce ukončil svůj život skokem z okna jednoho z newyorských mrakodrapů.

MIREK FIALA, vlad.fiala@quick.cz

Snímky archiv autora

(Pokračování v TR č. 26/2007)