číslo 25 / 2007

Jak to slyší

Jan Halas, publicista

Předsudek snad nevykořenitelný – „vážná“ Vltava

Před časem se o tom na stránkách tohoto časopisu zmínil i muž, kterého si jinak velice vážím – Milan Uhde. Pravda, i on se od toho tak trochu distancoval, ale vysloveno to bylo. Je to prostě ve vzduchu a já často přemýšlím, proč tomu tak je, když to vůbec není pravda. O čem mluvím? O přesvědčení mnoha lidí, že stanice Vltava je příliš vážná, tedy jaksi obtížněji stravitelná, že v jejím programu chybí zábava. Kdyby to tvrdili jen objednávatelé DVD s Evou a Vaškem a sledovatelé televizních „zábavných“ klenotů, nepřekvapilo by mne to , naopak by mne potěšilo, že tito pohodičkoví gurmeti tuší něco o existenci Vltavy. Ovšem fakt, že si to myslí i lidé jinak normální, je poněkud zarážející.

Mám pocit, že podstata tohoto předsudku tkví v nedorozumění, v nejednoznačném výkladu slova „zábava“. Už s tím asi nic nenaděláme, ale pod pojmem „zábavný pořad“ si většina lidí představí jakousi směsku „veselých“ scének a prostinkých popěvků v podání bývalých zasloužilých a národních umělců. Kýženým výsledkem sledování pořadů toho typu je všeobecné popadání za břicho. Nikdo se pak už nezabývá zjišťováním, kolik lidí se za ta břicha popadala smíchy a kolik pro žaludeční nevolnost. Zábava je prostě velice košatý strom s mnoha větvemi. Při poslechu jednoho vtipu se jeden může uchechtat a druhý má ruměnec ve tváři nad jeho trapností. Všeobecné povědomí za přispění masmédií však diktuje: Zábava je Petr Novotný a Michal David a basta fidli.

Přiznávám, že mám rád televizní „zábavné“ pořady. Vzhledem k tomu, že po dobu jejich vysílání je můj televizor bezpečně vypnut, mám čas na čtení nebo poslouchání rozhlasu – jmenovitě právě stanice Vltava. To mne baví, čili je to pro mne zábavné. A je celkem jedno, jestli se právě vysílá něco veselého nebo vážného, obojí, když je to chytré, vede člověka k zamyšlení, obohacuje to jeho duševní obzor, jitří fantazii. Platí to samozřejmě pro oblast hudební i slovesnou.

Opakem slova zábava není slovo vážnost, ale slovo nuda. Chytrá vážnost se nebrání veselí a chytrá veselost se nebrání vážnosti. To dobře věděl třeba William Shakespeare, když psal Hamleta. Nevím jak kdo, ale já se při sledování téhle tragédie vždycky dobře bavím. Zábavné je prostě to, co je pravdivé a umělecky dobře stvořené. Netvrdím, že se Vltavě každodenně daří přinášet to nejlepší v tomto smyslu. Kde taky hledat a hlavně nacházet nové a nové Shakespeary. Jednoznačně však musím potvrdit, že se tato stanice Českého rozhlasu o to snaží a výsledky jsou slyšitelné.

Existuje nějaká cesta k zrušení nesmyslného předsudku, že Vltava vysílá pouze pro trudnomyslné pavouky? Zkoušet lze cokoliv, domnívám se však, že nejdůležitější ze všeho je, aby vltavští trvali tvrdošíjně na svém, nepodléhali svodům komercializace, nesnažili se přizpůsobit „zábavným“ trendům. Ztráta identity by vedla do pekel. Je však zároveň třeba dávat pozor na nebezpečí konzervace. Mám ale takový pocit, že toto nebezpečí hrozí víc právě tzv. „zábavným“ pořadům. Jejich trend moc nesleduji, někdy se tomu však člověk nevyhne a pocit „deja vu“ je stále zřetelnější. Zvetšelost postupů tvůrců zábavných pořadů pak vyvolává smích, který není vůbec veselý.