číslo 26 / 2007

Televizní glosář

...JANA SVAČINY

Upřímnost pana režiséra

Počet diváků České televize je nesrovnatelně nižší než těch, kteří denně usedají k programu Novy či Primy. Na první pohled by proto bylo logické zohlednit tuto konstantní disproporci a věnovat v pravidelné kritické reflexi dění na obrazovce většinu času a prostoru právě programu komerčních televizí. Ve skutečnosti není k podobné „spravedlivé“ dělbě pozornosti žádný důvod.

Kvalita či dokonce kulturní úroveň vysílaného programu není smyslem existence a principem fungování žádné komerční televize na světě. Jediným cílem, kterému je podřízena veškerá aktivita podnikatelů v televizní branži, je prodat co nejvíc uhranutých diváků zadavatelům reklamy. Jakými prostředky se jim podaří potenciální zájemce o reklamami vnucované nesmysly a zbytečnosti zajistit, přitom nehraje žádnou roli. Pozastavovat se týden co týden nad tím, že standardními zbraněmi v bitvě o zisk jsou nevkus a podbízivost nižším pudům mas bažících po své dávce sentimentu, krve, kýče, sexu, voyeurského šmírování a bulvárních senzací, by bylo minimálně pošetilé. Určitě však zbytečné.

Důkazy pro pochybující nad oprávněností podobně razantního soudu občas poskytují sami ti, kdo jsou pod programem komerční televize podepsáni. Výmluvná byla nedávná překvapivá upřímnost, které se dopustil režisér Dušan Klein při své návštěvě v Krásných ztrátách České televize.

Nedílnou součástí obchodní strategie komerčních televizí je důsledné předstírání kvality nabízeného zboží. Způsoby a postupy přitom bývají různé. V případě nekonečných pseudodramatických seriálových blábolů k nim patří například alibi v podobě účasti populárních – mnohdy i profesionálně disponovaných – herců a ostatních zúčastněných na výrobě. Zručným řemeslníkem, který druhdy jako šéfrežisér rozjížděl provoz v novácké Ulici, je i Dušan Klein. Právě on při této příležitosti často mluvil o „profesionální výzvě“, „náročném úkolu“, „radosti z práce“ a opakoval obvyklé fráze o „tvorbě“. Odjinud bylo jeho cynické přiznání v Prokopově televizním baru. Na povzdech svého spoluhosta, kameramana Juraje Šajmoviče, že v podobných dílech, jako je Ulice, „kvantita zdrtila kvalitu“, doslova odpověděl: „Ten seriál slouží jenom k tomu, aby divák vydržel od jedné reklamy ke druhé. Kdyby se vydržel dívat na monoskop, tak se nebude vyrábět nic.“

Přesnější definice komerční produkce snad ani neexistuje.

Autor je televizní publicista