Návrat na titulní stránku

číslo 26 / 2007

Nalaďte si


Tóny vaculíkovského rodinného blues

Jako autor dokumentárního pořadu nazvaného Co je osobní, co je obecné jsem to měl zdánlivě jednoduché – natáčel jsem ho se svým bratrem Martinem Vaculíkem. Ten v srpnu 1968, v osmnácti letech, emigroval při návratu z Izraele a podařilo se mu ve Francii získat stipendium pro intenzivní studium francouzštiny. Po roce se z legálního pobytu stal ilegální, Martin byl v nepřítomnosti v Československu odsouzen, takže začal počítat s tím, že domov už nikdy neuvidí. Nevyhledával však společenství emigrantů, naopak se rozhodl, že se stane Francouzem. Po studiích na státních vysokých školách začal působit jako učitel, oženil se, založil rodinu... Ve francouzském prostředí nezvykle působilo pouze jeho jméno a někomu se zdálo, že má trošku přízvuk jako odněkud z Normandie. Vyfantazíroval si francouzské dětství. Nad domovem starým nebo novým už neuvažoval. „Domov,“ říkal, „je tam, kde mám své blízké, svou rodinu.“

Marie Vaculíková se synem Martinem v roce 2006 v LounechAni po převratu v roce 1989 nezačal svůj postoj k vlastní minulosti výrazněji převracet: „No prostě se tam několikrát podívám a když mě to bude štvát nebo nebude zajímat, přestanu tam třeba jezdit vůbec.“ Zprvu naplňoval i toto předsevzetí, vskutku jsme ho často nějak štvali, ale pak... Avšak to nebudu vypisovat, ani to nejde, to v pořadu zní spíš jako tóny rodinného blues.

Natáčet s bratrem Martinem nebylo jednoduché. Nejprve mi vyčítal, že otázky jsou příliš těžké a já mu nedávám možnost je důkladně promyslet. Pak mi vyčítal, že jsou příliš jednoduché, což ho nutí k banálním odpovědím. Pak začal mít vážnou obavu, že odpovědi na mé otázky nemohou zajímat nikoho jiného než pouze mě. Pak protestoval proti tomu, abych něco v jeho výpovědích stříhal či k nim něco dodával, když u toho není. „Ostatně ani u toho být nechci,“ dodával. Pak se bál: „Co když to někdo ve Francii uslyší a já budu mít nějaké nepříjemnosti?“ V mnohých ohledech se vskutku choval jako Francouz a starší bratr.

Martin Vaculík má dvě dospělé dcery, které do České republiky občas jezdí: letos ve Strážnici je velice zaujala moravská lidová píseň a soudy jejich dědečka Ludvíka o ní.

Dokument Co je osobní, co je obecné uvede Český rozhlas 3 – Vltava ve středu 27. června ve 21.45 hodin.

ONDŘEJ VACULÍK

Foto Ludvík Vaculík