číslo 27 / 2007

Navštivte

Po silnicích za romským snem

Sympatickým rysem ambiciózního scénáře Marka Epsteina k filmu Roming (autor za něj získal několik ocenění) je, že se nesnaží něco řešit. Nejméně problém romské menšiny. Prostě s chutí vypravuje, pouze „mezi řečí“ lehce proloží děj několika vážnými tématy a otázkami. Není-li na ně odpovězeno, a nejspíš není, nic nevadí. O to tu přeci nejde.

Stejně jako režijní prvotina Jiřího Vejdělka Účastníci zájezdu, také jeho druhý film Roming se odehrává na cestě. Putování dvou romských přátel a syna jednoho z nich krajinou je plné drobných epizod – jak už to u road movie bývá –, spojených zvláštním charakterem ústřední dvojice, která se liší nejen generačně, ale i letorou. Oba mají různý vztah k „romství“ – především tím, že Stano Zaječí je Rom spíš honoris causa, a o to živelněji, tedy „romštěji“ se chová, zatímco starší z dvojice Roman je seriózní, důstojně vyhlížející pán, který platí nájem i spotřebovanou energii (před členy své komunity to však raději tají, aby se mu nesmáli). Romanův syn Jura je moderní mladý muž, integrovaný do většinové společnosti, studuje vysokou školu a na poněkud bláznivou cestu za zaslíbenou nevěstou, kterou nikdy neviděl, se nechává přemluvit jen stěží. Ačkoliv putování zánovně rozhrkaným vozidlem se koná vlastně kvůli němu, středem dění je dvojice Stano – Roman. Však si také tuhle cestu vymyslela k obrazu svému – jako svéráznou formu pokusu o návrat ke kořenům. Jejím prostřednictvím tak ve skutečnosti realizuje vlastní sny.

Síla a paradoxně i slabost filmu je ve scénáři: má totiž velmi slušnou literární úroveň, ale zároveň také na literaturu stále upomíná. Možná i proto, že především v literatuře, zejména romantické, je přítomen motiv touhy po svobodě a volném pohybu světem, který hrdinové hledají v cikánské komunitě. A zatímco filmy s obdobnou tematikou (Kusturica, Gatliff) mají v sobě přeci jen víc skutečné, nikoliv jen zvenčí nahlížené nespoutanosti, temperamentu, bezprostřední opravdovosti, Roming zůstává více či méně v „literární“, mírně vykonstruované rovině. Aby se mohl filmově rozvinout, tomu překáží i to, že charaktery jsou předem modelově určeny. Navíc – literatura či aspoň písmáctví je zakomponováno do samotného filmu: dějem prolíná Romanovo úsilí vrátit do současnosti romského génia tím, že sepisuje velký romský epos. Z jeho textu se pak průběžně cituje a příběh romského krále Somáliho (mimochodem jedna ze silných, byť opět především literárních kvalit snímku) provází film i v zhmotnělých Romanových představách. Také závěr, kdy syn zachraňuje popsané rozmočené lístky a suší je na šňůře na prádlo, opět jen podtrhuje literární příchuť snímku.

Pásmo epizod, drobných dobrodružství i taškařic podivuhodné cestovatelské trojice mísí žánry od komedie k dramatu; některé scény jsou vypointovány víceméně zdařile, s příjemnou nadsázkou (slepice upečená v žhavém popelu, setkání s policisty, jimž se Roman vydává za poslance EU), o jiných předem příliš víme, jak dopadnou (sportovní výkon Bolka Polívky končící v louži). I šťastný konec se vcelku dá předem očekávat (proč se tedy po plátně prochází symbol Smrti?), včetně náznaků, že rodové kořeny pořád fungují.

Ke kvalitám Romingu patří objev nové (chvílemi téměř klaunské) dvojice Mariána Labudy a Bolka Polívky. Jejich dominantní role i herecké kvality ovšem trochu nespravedlivě upozadily třetího ve hře, debutujícího neherce Vítězslava Holuba v roli Jury. Přesto do budoucna leccos slibuje.

AGÁTA PILÁTOVÁ

Foto archiv