číslo 27 / 2007

Rozhlas Plus

Host do domu

Moderní architektura Praze sluší

Pražští občané, pobouřeni bouráním celých ulic a stovek domů kvůli výstavbě moderního činžovního bydlení, založili v roce 1900 Klub Za starou Prahu. Psali petice, vyvolávali diskuse, zkrátka snažili se upozorňovat na proměny centra Prahy, kde vyrůstaly domy v eklektickém slohu s historickým tvaroslovím. Dnes tyto objekty zpravidla vnímáme jako součást historické Prahy, ale neuvědomujeme si, že věk skutečně starých pražských domů se nepočítá v desítkách, ale ve stovkách let. Na proměny dnešní Prahy se snaží upozorňovat současní členové Klubu, který funguje nepřetržitě už 107 let. Jeho předsedkyně Kateřina Bečková nedávno navštívila Hosta do domu Českého rozhlasu 2 – Praha.

Co se podařilo zakladatelům Klubu Za starou Prahu ubránit a uchránit?
Popravdě řečeno, během celé historie Klubu se nepodařilo fyzicky zachránit zase až tolik. Důležité je, že působením této organizace a dalších obdobných sdružení se podařilo vypěstovat památkové vědomí ve společnosti. V minulých staletích neexistovala památková péče, lidé neměli zalíbení v historických budovách. Tento postoj se začal měnit až v 19. století. Teprve tehdy lidé začali historickou zástavbu měst obdivovat a oceňovat a posléze vytvořili zákony na ochranu historických staveb. Myslím, že současný stavební podnikatel se neodváží navrhnout bourání barokního domu; a pokud ano, je to za hranicí možného. Automaticky se předpokládá, že barokní dům je památkově chráněný. Ovšem před sto lety se právě takové objekty běžně bouraly, o čemž svědčí řada fotografií a dokumentace. Myslím, že význam Klubu Za starou Prahu a podobných institucí je právě v osvětě.

Jak velká část té skutečně staré Prahy, tedy domů ve stáří šesti set i více let, se dochovala?
Konkrétní číslo vám neřeknu, ale před lety jsem porovnávala dnešní Prahu s Langweilovým modelem, který zachycuje podobu Starého Města, Malé Strany, Hradčan a Josefova kolem let 1826-1837. Polovina obytné zástavby, kterou na modelu vidíme, tedy přibližně 980 budov, dnes v Praze v této podobě už není. Všechny domy nebyly sice zbořeny, ale jsou tak radikálně přestavěny, že zcela ztratily původní podobu. A v Novém Městě, které je též historické, protože ho založil již Karel IV. v polovině 14. století, je stará zástavba změněna nebo úplně nově přestavěna přibližně z devadesáti procent. Nepočítám v to kostely, ty se většinou dochovaly.

Jak by Praha měla být budována, aby neztratila svého ducha, a přitom byla moderním městem?
Především musí zůstat sama sebou, čili nesmí dojít zásahu, kterým by ztratila svou identitu. Ta vychází například z konfigurace terénu: město je v kotlině, vroubeno hradčanským svahem. Kdybychom někam postavili mrakodrapy, jako se teď plánuje v Holešovicích, město úplně ztratí své původní historické měřítko. Neusilujeme o to, aby se v historickém městě vůbec nestavělo, ale chceme, aby vše zůstalo v harmonii, aby se nové stavby nesnažily za každou cenu dominovat. Praha má statut památkové rezervace, tudíž bychom měli ctít vše, co k tomu patří. A je tu ještě jeden problém: město nezůstane sebou samým, když domům vybouráme všechny vnitřní konstrukce a necháme jenom fasády. Vždyť ani vycpaná liška v expozici zvířeny už není tou liškou, která běhala po lese. Pouhé fasády jsou jen muzeální kulisa, to není původní město, i když i tento princip by leckdo docela rád připustil.

Čeho konkrétně se v Praze bojíte?
Určitě nešetrnosti a bezohlednosti, se kterou se zachází s historickými budovami. Naprosto běžně se mluví o „rekonstrukci“ nebo „obnově“, ale ve skutečnosti je to velmi nešetrné vybourávání, při kterém se třeba pro potřeby hotelu přepatruje celý objekt, změní se všechny příčky, historické dveřní výplně a podobně. Dalším trendem je slučování objektů pro jeden účel – to je třeba případ areálu kláštera sv. Tomáše v Letenské ulici, který se teď přestavuje.  Něco podobného hrozí devíti domům u Staroměstského náměstí kolem Sixtova domu. Už léta existuje stavební záměr zrekonstruovat je na hotel – a přitom mají své kořeny v gotice, ne-li v románské době! Při takové přestavbě by vznikly podzemní tunely, garáže, propojily by se chodby, všude by se daly jednotné výplně dveří, stejné kliky, stejná osvětlovadla, v každém pokoji by musela být koupelna.... V takovém případě by úplně ztratily svůj charakter a zůstaly by z nich jen fasády.

Jaký vztah máte k moderní architektuře?
Když někdo o nás, členech Klubu Za starou Prahu, říká, že nesneseme moderní architekturu, křivdí nám. Dokážeme ocenit moderní architekturu a myslím, že v Klubu Za starou Prahu pro ni máme i cit. To, co v Praze chráníme, se vůbec nevylučuje s představou, že se na prolukách nebo na stavebních parcelách může postavit zcela moderní stavba. Naopak: daleko raději v těchto místech uvítáme moderní stavbu než nějakou repliku nebo historickou napodobeninu. Skutečně tvůrčí, inspirativní stavba Praze sluší. Záleží ale na tom, v jaké harmonii je se svým okolím. Nový objekt prostě musí vzít v potaz, v jakém místě se nachází. Každoročně proto udělujeme cenu za novou stavbu v historickém prostředí. V našem výboru zasedají jak odborníci na moderní architekturu, tak samotní architekti. Historické stavby a jejich ochrana se s moderní architekturou nevylučují!

V blízké době bude otevřeno nové informační centrum Klubu Za starou Prahu. Kde vzniká?
Všichni zájemci je budou moci navštívit v našem sídle v Juditině věži, která se nachází v bezprostřední blízkosti Karlova mostu. Klub Za starou Prahu tu sídlí už od roku 1927. Od září tu najdete malé knihkupectví s pragensiemi a památkářskými publikacemi. V objektu je i tzv. románská síň, tedy přízemí původní věže Juditina mostu. V tomto prostoru budeme pořádat přednášky a besedy, na nichž bude každý návštěvník vítán.

ZUZANA VOJTÍŠKOVÁ

Foto archiv