číslo 27 / 2007

Jak to vidí

Jiřina Šiklová, socioložka

Kupujme noviny, které nekvičí

O lidech, kteří dovedou všechno zužitkovat, se říká, že by „prodali prase i s kvikotem“. Myslívám na to v posledních týdnech vždy po ránu, když v našich denících zjišťuji, že je stále ještě možné napsat něco dalšího o „čunkiádě“, o neexistující a zase existující Aničce z Kuřimi a o dalších pseudoproblémech, o nichž denně slýcháme a o kterých se dokonce bavíme. Proč nás tím kvikotem krmí a proč ho dobrovolně konzumujeme?

Když se v redakcích poptávám, zda by neuveřejnili článek třeba o úspěších Vysoké školy veřejné správy a mezinárodních vztahů, která sídlí v Praze na Žižkově, přednáší se tu v angličtině a mezi posluchači je skoro čtvrtina lidí se zdravotním postižením, odpovídají jednoznačně: noviny se musí prodat, je to zboží jako každé jiné, a čtenáře tyto pozitivní zprávy nezajímají. Snižují náklad.

Chápu to, není-li zájem o proužky a puntíky, tak se musí vyrábět šaty batikované. Informace jsou zboží a mediální trh je trhem. Přesto se mi nechce věřit, že by se v našem národě nenašlo dost lidí, kteří by si rádi přečetli třeba zprávu o tom, s jakým úspěchem skončila přípravka na vysokou školu pro nadané romské studenty, nebo informace o činnosti obnovené Akademické YMCA.

Toto sdružení uspořádalo na začátku června další ze svých „retreatů“, tedy víkendových setkání, v nichž její členové, vesměs mladí, křesťansky, ale ekumenicky zaměření lidé diskutují na určité téma – před třemi týdny v Ratajích nad Sázavou na téma Rodina v konzumní společnosti. A mě by takový článek zajímal! Vždyť právě v této organizaci se v období před druhou světovou válkou profilovala naše inteligence, která obstála i ve zkouškách následujících totalitních režimů.

Náklad denního tisku by se asi zmenšil také v případě, že by noviny publikovaly zprávu o Refufestu, tedy pouličním festivalu cizinců integrovaných v České republice, který každoročně pořádá občanské sdružení Berkat. Letos se uskutečnil 15. a 16. června na Náměstí Míru v Praze a vřelé přijetí této akce prokázalo, že nejsme rasisty, jak se často píše právě v těch denících, kde by se na delší článek o Refufestu nenašlo místo.

Znám jediné řešení: nenadávejme na společnost, její obraz je zkreslený pohledem senzacechtivých médií. Kupujme a předplácejme si noviny solidní, v nichž jsou ověřené informace, inspirativní úvahy, podnětné rozbory. Pak budeme lépe rozumět společnosti, ve které žijeme, a budeme mít i vyšší sebevědomí. Nevěřím, že tento národ tvoří pouze sběratelé drbů o milencích a milenkách celebrit, jejichž jméno nebude už pozítří nikdo znát.