číslo 28 / 2007 |
|
Prezidentův překladatel Paul Wilson
Paul Wilson se v roce 1967 vydal do Československa vlastně tak trochu „z hecu“. Aby se přesvědčil, jestli je to v socialismu opravdu „tak hrozné“ jak líčili mladí Češi, se kterými se setkal za svých studií v Londýně. Zůstal pak u nás, navzdory dramatickým událostem konce 60. let, až do roku 1977, kdy byl v souvislosti s procesem se skupinou The Plastic People of the Universe a vznikem Charty 77 z normalizovaného Československa vyhoštěn. Jeho politické názory se formovaly především právě díky neobvyklé konfrontaci „neangažovaného“ občana svobodného světa s českou totalitou, na kterou se díval tak trochu zvenčí. Postupně však u nás zdomácněl. Nejprve v Brně a později v Praze učil angličtinu, a sám se pilně učil česky. Oženil se s Češkou, zpíval s Plastiky a z náhodné návštěvy se zrodilo celoživotní „postižení“. Díky svým aktivitám se Paul Wilson seznámil s mnoha osobnosti české kultury a později i disentu, především s Václavem Havlem, jehož „dvorním překladatelem“ se stal po svém nuceném návratu do rodné Kanady. Paul Wilson nám v dokumentu Čechokanaďana Tomáše Gregora dává jedinečnou možnost podívat se na sebe očima cizince, který českou kulturu i českou povahu poznal doslova na vlastní kůži ve velmi exponovaných dobách a zachovává si k ní velmi vřelý vztah. I jeho čeština, přestože už třicet let žije mimo naši republiku, zůstává vynikající. Paul Wilson je dodnes jedním z předních vyslanců české kultury na severoamerickém kontinentu a nemůže chybět v naší sbírce „Ztrát a nálezů“. MICHAL LÁZŇOVSKÝ Foto repro |