číslo 28 / 2007

Rozhlas Plus

Rádio a lidé (14)
Seriál mapující osudy lidí a události spjaté s historií radiotechniky

Příběh „slovanského Edisona“

Velký génius, ale i tak trochu podivín Nikola Tesla patří do trojlístku slavných vynálezců z počátků elektrotechniky. Na rozdíl od Marconiho a Edisona však Tesla zemřel jako nemajetný a polozapomenutý muž. Nebyl totiž dobrým obchodníkem – a obchod ani nebyl jeho cílem. Jeho život neprovázely patentové spory, ale tvrdá práce a výzkum. Byl nesporně duchovním otcem všech svých patentovaných vynálezů. Teslovy objevy přitom ještě dnes zasahují do našeho každodenního života.

Jako zdroj následujících řádků nám poslouží malá knížka předního českého radiotechnika a průkopníka televizního vysílání Jaroslava Šafránka. Vydána byla v roce 1941 a na její obálce stojí: Nikola Tesla a jeho zásluhy o elektrotechniku a radiotechniku.

Nemocný prosí o studia

V severozápadním pohoří Dalmácie ve Smiljanu u Gospiče se v červenci roku 1856 v rodině Milutina a Djuky Teslových narodil syn Nikola. Jeho dědeček byl důstojníkem napoleonské armády. I Nikolův otec měl být vojákem, nakonec se ale stal knězem pravoslavné srbské církve. Od útlého dětsví vedl otec syna k tomu, aby se učil zpaměti dlouhé články a prováděl z hlavy složité matematické početní úkony, Nikola měl velmi dobrou paměť i početní schopnosti, přesto většinu technických problémů řešil spíše intuitivně.

V roce 1873 odmaturoval na střední škole v Hospici a v Karlovaci, vynikal zejména v matematice a fyzice. Rodiče si přáli, aby se stejně jako otec vydal na dráhu kněze, to se však Nikolovi vůbec nelíbilo. Brzy po maturitě vážně onemocněl. Otce, který sedával u jeho lůžka, Nikola prosil, aby mohl studovat techniku. Otec přání nemocného syna neodmítl. Když se Nikola uzdravil, zahájil v roce 1875 vytoužené studium na technice ve Štýrském Hradci (Graz). Zvládnout učivo nečinilo nadanému studentovi problémy, ale v druhém roce studií Nikola změnil životní styl a mezi studiem začal po večerech navštěvovat kavárny a vášnivě hrát kulečník. Když se k tomu přidružil i nedostatek finančních prostředků, musel studium roku 1878 ukončit.

Sen o stroji bez kartáčů

Ve vzpomínkách na tuto dobu v pamětech Tesla uvádí, že v druhém roce studií obdržela škola v Grazu Grammeův dynamoelektrický stroj s podkovovitým statorem a prstencovým rotorem. Profesor Pöschl nechal při demonstrační přednášce běžet tento stroj jako motor, na jeho kartáčích přitom přeskakovaly velké jiskry. Když Tesla viděl nedokonalost Grammeova motoru s jiskřícím kolektorem, zatoužil postavit dokonalejší stroj. Profesor mu myšlenku vyvracel a považoval ji za nemožnou, přirovnával takový stroj k perpetuu mobile. Otázkou, jak takový stroj zkonstruovat, se ve svých myšlenkách Nikola často zabýval, vize tak postupem času začaly nabývat přesnějších obrysů. Vynálezce však nerad rýsoval a konstruoval na papíře, i proto se příliš podkladů a poznámek o jeho výzkumech nedochovalo.

V roce 1879 nastoupil Tesla jako pomocný inženýr v Mariboru, už následující rok se ale nechal zapsat na univerzitě v Praze, aby zde dokončil studium. V Praze bydlel v ulici Ve Smečkách a často zavítal i do kavárny ve Vodičkově ulici, kde udivoval bravurní hrou kulečníku. Na pražské univerzitě navštěvoval přednášky z experimentální fyziky a praktická cvičení vedená Karlem Domalípem. K myšlence odstranit poruchový komutátor s kartáčky dospěl právě v době pražského pobytu roku 1880. Čas k její realizaci ale ještě neuzrál.

Vynález načrtnutý do písku

Roku 1881 přijal Tesla místo u telefonní společnosti v Budapešti. Musel se tak začít věnovat slaboproudé elektrotechnice, i když ho to vždy více táhlo k silnoproudu, kde se tou dobou využíval v podstatě jen proud stejnosměrný. Vědělo se sice o možnostech transformace střídavého proudu, ale pro motorické účely se tehdy jevil střídavý proud jako nevyužitelný. Kolektorové stroje poháněl stejnosměrný proud. Právě elektrickým obloukem opalovaný kolektor byl zdrojem poruch a vyžadoval spolu s kartáči častou péči.

Tesla věděl, že každý elektrický generátor dává při rotaci proud střídavý, a ten je nepřirozeně proti přírodě komutátorem měněn na proud stejnosměrný. Když potom přivedeme stejnosměrný proud do motoru, opět jej kolektorem nutíme, aby svůj směr měnil. To neslo ztráty. Rovněž vlastní elektrické vedení mezi zdrojem a motorem při použití stejnosměrného proudu vykazovalo vysoké ztráty. Na řešení přišel Tesla roku 1882 při procházce v jednom z budapešťských parků. Ideu hned načrtnul do písku a vysvětlil ji příteli, který ho doprovázel. S myšlenkou střídavého stroje seznámil svého šéfa Puska, který mu doporučil, aby odjel do Paříže, kde bude mít lepší podmínky pro realizaci vynálezu. V roce 1882 tak mladý vynálezce vstupuje do služeb pařížské odbočky Edisonových závodů.

Zabývá se tu konstrukcí stejnosměrných dynam a motorů, má možnost navštívit řadu elektráren a získat další zkušenosti, o jeho myšlenky z oblasti střídavého proudu ale není zájem. Když společnost vybudovala novou elektrárnu ve Štrasburku a nedařilo se ji zprovoznit (při slavnostním otevření za přítomnosti císaře Viléma I. dokonce došlo v jedné části elektrárny k výbuchu), byl povolán roku 1883 právě Tesla, aby problémy vyřešil.

Štrasburk se vynálezci líbil. Za zdejším nádražím měl malou dílničku, kde po večerech sestrojil v létě roku 1883 svůj první motor bez komutátoru a kartáčů. To byla událost světového váznamu, i když ji tak okolní svět tehdy nevnímal. Tesla po dokončení úprav elektrárny spěchal do Paříže pro přislíbenou odměnu, sliboval si od ní, že bude mít konečně peníze na založení vlastního podniku a prosazení vynálezu. Vedení firmy ho ale zklamalo, odměny se nedočkal. Začal proto uvažovat o odchodu do Ameriky. Doufal, že dostane šanci předložit své návrhy na zlepšení elektrických strojů samotnému Edisonovi. „Slovanský Edison“ prodal, co mohl, koupil si jízdenku a skoro bez prostředků vyrazil na cestu do Nového světa...

MIREK FIALA, e-mail: vlad.fiala@quick.cz

(Pokračování v TR č. 30/2007)

Foto archiv, repro