číslo 29 / 2007

Dívejte se

O lásce obětované ve prospěch vlasti

S českými názvy filmů jsou potíže, zvláště když překladatel netuší, o čem dotyčný snímek pojednává, a originální titul nabízí několik výkladů i gramatických možností. Přesně to se týká Hitchcockova thrilleru Notorious (1946), odedávna překládaného jako Pověstný muž – tuto podobu uvádí už filmografická příloha stařičkých Sadoulových Dějin světového filmu, podle nichž pojednával o pašerácích narkotik. Takto nazván se vynořil před jedenácti lety i na televizních obrazovkách. Nyní se na ně vrací opět, avšak s (prý) přesnějším přetlumočením na Pochybnou ženu. ČT 2  film uvede v sobotu 21. července v 10.00.

Snad nemusím dodávat, že snímek nemá s pašováním drog nic společného – nacističtí agenti se tu snaží získat uranovou rudu, aby hitlerovskému Německu pomohli vyrobit jadernou zbraň. Avšak tato zápletka je mnohem spíše atraktivní vějičkou, pozadím pro ponurou milostnou romanci a zvláště pro hrátky s nejednoznačnou identitou. Podobně jako v některých Hitchcockových filmech předchozích i následujících ani zde nejsou lidé těmi, za které se vydávají, mezi předstíraným jednáním a skutečnými záměry se otevírá ostrý předěl. Ani případný politický akcent Hitchcocka nezajímal, podle vlastních slov natočil „příběh o muži zamilovaném do dívky, která se ve vládním zájmu vyspala s někým jiným a musela si ho vzít“ (Rozhovory Hitchcock – Truffaut).

Hrdinkou je Alicia Hubermanová (Ingrid Bergmanová), dcera odsouzeného nacistického vyzvědače, která prožívá mravní kocovinu a vrhá se do bezuzdných pitek a lehkomyslného života. O odsouzeníhodném počínání svého otce totiž nic netušila. Agent FBI T. R. Devlin (Cary Grant) ji přesvědčí, aby pomohla dobru – má proniknout do tajné nacistické organizace, splétající své sítě kdesi v Jižní Americe. Ačkoli se oba hrdinové do sebe zamilují, Devlin si zachovává chladný odstup a Aliciin osud se počne vyvíjet odlišně: žena skončí v manželství s jedním z nacistických zloduchů.

Hitchcock neupoutá nadměrně spletitým příběhem, u něhož dnes vadí, že je zbytečně překombinovan až k nevěrohodnosti, více zaujme vizuální ztvárnění, umocňující napětí především tlumeným nasvětlováním. Promyšlené jsou pohyby kamery, virtuózně využívající jeřábu – díky němu bylo možné podniknout členitý, bez jediného střihu pořízený průjezd rozlehlým domem, kde Alicia přebývá, kameraman Ted Tetzlaff zde plynule vystřídá nejrůznější velikosti záběru, od celku po detailní přiblížení. Ještě známější – aspoň v těsně poválečném období, kdy ještě tvrdě vládly cenzurní předpisy – je téměř nekonečný polibek, důmyslně obcházející příkaz, že milenecké líbání nesmí být příliš vášnivé a nemělo by trvat déle než několik vteřin.

JAN JAROŠ

Foto archiv