číslo 29 / 2007

Televizní glosář

...AGÁTY PILÁTOVÉ

Dokumenty na prahu prázdnin

Léto tentokrát vypuklo v České televizi poněkud s předstihem: hned ve druhé půli června byl v rámci nedělního Večera na téma... (17. 6.) uveden povrchně pojednaný dokument Ententýny manekýny. Nevynalézavě zpracované výpovědi někdejších krásek z přehlídkového mola (mimochodem pořád půvabných, což bylo na filmu příjemné) přímo volaly po režijním nápadu. O týden později byl Večer na téma... věnován vodě – s výrazně větším úspěchem.

Prázdniny poznamenaly obrazovku v předstihu také reprízami. Zařazení dokumentu Jána Sebechlebského Skutečný život na zámku (28. 6.) potvrdilo kvality autora: pozoruhodné postřehy i úvahy představitelů šlechtických rodin, jež restituovaly část svého majetku, nezestárly ani po deseti letech od premiéry snímku. Nicméně, filmu přece jen cosi chybělo: aktuální dovětek, jak to s majiteli, zámky, polnostmi a lesy vypadá dnes. Autorsky, produkčně i organizačně by to bylo patrně složité, ale diváka by takové pokračování „skutečného života na zámku“ určitě zajímalo. Nemusel by to hned být další film, stačil by stručný, hutně zpracovaný komentář. Škoda nevyužité příležitosti.

To dokument Petra Bardehla Hindengburg – Titanik nebes (26. 6.) byl ukázkou invenční a pečlivé práce s materiálem. Snímek byl věnován tragédii vzducholodi, která havarovala v roce 1937, ačkoliv její konstrukci byla věnována všestranná péče – včetně politické podpory. Velkoryse koncipovaný stroj měl reprezentovat sílu, bohatství i technickou zdatnost nacistického Německa. Autor snímku naznačil historické souvislosti, citlivě odměřoval fakta a emoce, s mírou využíval rekostrukcí a dotáček. V celkovém kontextu nepůsobil únavně ani poměrně rozsáhlý odborný výklad o vzducholodích vůbec a Hindenburgu zvláště.

Také politický dokument Masakr v Pekingu (25. 6.) z cyklu Události, které změnily svět měl slušnou úroveň. Připomněl, že pro Čínu i zbytek světa znamenalo krveprolití na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 zásadní zlom. I když se o tom dnes v Číně téměř nemluví, zůstává incident hluboko ve vědomí i svědomí lidí. Zásluhou působivého snímku byl masakr v Pekingu znovu připomenut, což je užitečné hlavně pro ty, kdo by rádi viděli jen jednu, dynamicky se rozvíjející Čínu, a zapomínají přitom na komunistické „kostlivce ve skříni“.

Autorka je filmová a televizní publicistka