Návrat na titulní stránku

číslo 29 / 2007

Pořiďte si


Na rozloučenou s Vonnegutem

Kurt Vonnegut jr. (11. 10. 1922 – 11. 4. 2007) patří bohužel k těm jménům, která byla v nedávné době vyškrtnuta ze seznamu žijících osob. O jeho skonu neopomnělo informovat žádné významnější médium. Definitivně se tak uzavřelo dílo originálního spisovatele, které po dlouhá desetiletí mohl sledovat i český čtenář. Přestože autor býval v minulosti zařazován do škatulky sci-fi – a někdy tak činil i on sám, vždy se jí vymykal a byla mu natolik těsná, že do ní nezapadal. O tom se ostatně mohl přesvědčit kdokoliv, kdo se s jeho dílem setkal. K charakteristickým rysům jeho knih patří ironie a černý humor. Nebál se angažovat ve společenských otázkách, a to ani ve vysokém věku. Právě tuto Vonnegutovu polohu nám přibližuje jeho poslední kniha Muž bez vlasti, kterou vydalo nakladatelství Jota v překladu Jiřího Rambouska. Soubor krátkých fejetonů uspořádal do tisku Daniel Simon, a tak vlastně není porušením dřívějšího autorova prohlášení, že již knihu nenapíše.

Vonnegutovy texty jsou odpovědí angažovaného intelektuála na aktuální politiku Spojených států amerických, která je charakterizována především postavou George Bushe. Již samotný název souboru naznačuje, že v něm nenajdeme příliš optimistický pohled. Nelze se divit: jako přímý účastník druhé světové války znal autor podobu válečných bojů nejen z televizní obrazovky a stránek novinového tisku. Válku poznal i jako zajatec a v Drážďnech zažil jedno z nejtežších bombardování v historii. Tyto zážitky dokázal literárně zpracovat až mnohem později. Jeho mnohokrát vyjádřený antimilitarismus byl jedním z důvodů, proč bylo jeho dílo ve Spojených státech vnímáno – zvláště v období vietnamské války – tak intenzivně. Což se může nyní, s odstupem více než tří dekád, znovu opakovat. Vždyť Spojené státy jsou opět ve válce. Amerika se proměnila a Vonnegut nemohl tuto skutečnost ponechat bez komentáře. Je ale nutné uvědomit si, že se jedná o jeho „Ameriku“.

Kvalita jednotlivých textů bohužel není vyrovnaná. Srovnávat tento soubor s vrcholnými díly autora lze jen stěží. Ani humor, ironie a sarkasmus nedokáží jeho postřehy povznést výš. Soubor představuje spíše zajímavý dokument doby a nezbývá než jako takový jej hodnotit. Velké jméno nicméně čtenáře zaujme vždy a ani tato kniha Vonnegutovy příznivce pravděpodobně neurazí; nejspíš však ani nenadchne. Jedná se o doplněk, který není nutné znát, ale je dobré o něm v případě potřeby vědět. Zajímavější jsou mimoliterární okolnosti, v nichž k nám přichází.

Velká část světa má výhrady k americké politice. Vědomí, že i na domácí americké scéně zaznívají rozdílné názory, je uklidňující – tedy alespoň částečně. Vonnegutův příklad přinejmenším ukazuje, že je lépe být mužem bez vlasti než mužem bez vlastností.

PAVEL KOTRLA