číslo 30 / 2007

Televizní glosář

...Agáty Pilátové

Zase jeden slavnostní večer

Skoro pokaždé se to opakuje: když sedíte v sále, kde se udělují ceny za nejrůznější umělecké počiny, je to úplně jiný zážitek, než když sledujete tentýž rituál v televizi. U obrazovky padají mnohá jindy zaručeně fungující čísla „pod stůl“, vtip a zdánlivě dobrý nápad nevyznějí tak, jak by měly, různé vizuální efekty jdou do ztracena. Nabízí se otázka: proč alespoň z některých předávání cen neudělat pro televizi svižný desetiminutový sestřih? Pokud je totiž televizní přenos nevýrazný, mdlý, dokonce nudný, danému uměleckému oboru dělá spíš medvědí službu.

V jisté míře to platí i o Slavnostním zakončení Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary (ČT 1, 7. 7.). I když, nuda to úplně nebyla, třeba jen proto, že Marek Eben se velice snažil a byl (opět) dobrý. Ale například taneční kreace dívek, které prý z hlediště kinosálu Thermal vypadaly docela dobře, působily z obrazovky studeně a bez invence. Navíc, a to už nelze svést na přenosové médium, kratičké reportáže z průběhu festivalu nebyly zrovna nejvýstižnější, a některé ukázky z oceněných filmů také nevyzněly příliš přesvědčivě. Třeba když se promítla němá scéna s hlavní představitelkou španělského filmu Ostych, která získala cenu za herecký výkon, považoval moderátor dokonce za vhodné ujistit publikum, že Elvira Mínguez ve filmu opravdu mluví.

Nejlepší byl – vedle jiskřivého vtipkování Dannyho DeVita – závěrečný projev Jiřího Bartošky. Ne snad kvůli tomu, že použil oblíbenou fintu a předem ohlásil, že bude „dlouhý“, ač nebyl, ale hlavně proto, že jeho slova vyzněla lidsky: když z papírku pěkně a pečlivě přečetl jména svých hlavních spolupracovníků, bylo vidět, jak mu záleží na tom, aby všechna zazněla a žádné nespletl.

Na festivalu se ovšem jinak Česká televize chvályhodně činila. Udělila svou cenu, Nezávislou kameru, v sekci Fórum nezávislých (německému snímku Pingpong režiséra Matthiase Luthardta); noční Večerníčky měly slušný ohlas; na velkolepý taneční večer do Poštovního dvora, který ČT pořádala, přišel každý, kdo měl nohy k tancování (vstup byl volný); obrazovky videoroomu nezahálely. A vůbec nejzajímavější byly tradiční každodenní diskuse s filmaři na Čaji o čtvrté. Na povídání s Věrou Chytilovou, Břetislavem Pojarem, Helenou Třeštíkovou či Jurajem Jakubiskem přišly vždy desítky zájemců. A čaj, který se podával, byl opravdu lahodný.

Autorka je filmová a televizní publicistka