číslo 31 / 2007

Dívejte se

O muži, který mezi černochy zčerná

Woodyho Allena odjakživa přitahovaly převleky, přejímání cizích rolí, snaha bezvýhradně se přizpůsobit okolí – až za cenu ztráty vlastní identity. Takové motivy v náznaku nacházíme už v rané gangsterské parodii Seber prachy a zmiz, avšak plného rozvinutí se dočkaly v Zeligovi, filmu z roku 1983, který uvede ČT 2 ve středu 1. srpna.

Allen vytvořil černobílý pseudodokument, bravurní mystifikaci vystavěnou na pátrání po záhadném muži, jehož schopnost okamžitě převzít jakékoli vzezření byla obdivuhodná – a zachovala se převážně na záběrech pořízených k vědeckým účelům. Tak jej spatříme, jak se ve společnosti umělců, sportovců či církevních hodnostářů stane k nerozeznání jedním z nich, ve společnosti černochů dokonce zčerná.

O záhadném, obtížně vystopovatelném Zeligovi (toho přirozeně ztvárnil sám Allen) vypovídá přímo do kamery nejen jeho ošetřující lékařka (Mia Farrowová), ale vyjadřují se k němu – se zcela vážnou tváří a jako o doopravdy žijícím člověku – autentické osobnosti, byť známější více v americkém prostředí než u nás (spisovatelé Susan Sontagová a Saul Bellow, psychoanalytik Bruno Bettelheim). Ti všichni o Zeligovi spřádají hlubokomyslné úvahy se stejným zaujetím jako u nás slovutní cimrmanologové o svém fiktivním velikánovi. Zelig ovšem přináší výpověď daleko hutnější a cílenější, protože nerozmělněnou.

Allen si po dlouhou dobu pohrává s úsměvnou rekonstrukcí meziválečného období v Americe, s technickými atributy (příchod zvukového filmu), s oblibou příběhů podle skutečných událostí (takže i podle Zeligových osudů vznikne „hraný“ film). Počíná si nanejvýš vynalézavě: postavu Zeliga umně vkopírovává do jinak autentických záběrů, takže jej můžeme spatřit ve společnosti se skutečnými prezidenty Coolidgem a Hooverem, se skutečným dramatikem O'Neillem a mnoha dalšími. Avšak Zeligovo nevědomé a bezelstné chameleonství přestane být pouhou nezávaznou zábavou, když jej zahlédneme oblečeného do nacistické uniformy, kterak postává mezi účastníky stranického sjezdu kdesi v hitlerovském Berlíně...

JAN JAROŠ

Foto archiv