číslo 31 / 2007

Televizní glosář

…Agáty Pilátové

Radůza versus „božský Kája“

V létě je premiérových pořadů na obrazovce jako šafránu, což platí i pro dokumenty a publicistiku. Vítaným programovým obohacením se (nejen proto) stal půvabný snímek Olgy Špátové o písničkářce Radůze Půjdu, kam chci, který nedávno hájil barvy domácí produkce i v soutěži karlovarského festivalu. Teď se dočkal televizní premiéry: čile si jej obstarala a uvedla filmová televize HBO (14. 7.) spolu se záznamem koncertu Radůzy v pražské Arše. Věřme, že se brzy dostane i k široké divácké obci – nejspíš v programu České televize. Špátová prokázala invenci i kreativitu; je vidět, že když si najde téma, v němž o něco jde, dokáže je působivě ztvárnit.

Reportéři ČT mají zpravidla premiéru zaručenou, aktuální témata těžko vysílat po roce či dvou. I když, pravda, některé příspěvky občas mívají fousy až po pás. Jindy však se reportérům podaří účinně formulovat naléhavý společenský problém. Jako například v příspěvku věnovaném ostudnému zákonu, kvůli němuž lidé postižení pracovními úrazy nedostávají peníze (9. 7.); i když jde mnohým z nich o základní prostředky k životu, náprava se zjednává jen pomalu a váhavě. Autoři příspěvku mj. se sympaticky konfrontační prostořekostí připomněli, že poslanci a senátoři, kteří zmíněný zákon zpackali, si neopomněli schválit zvýšení příspěvků na vlastní bydlení...

Ani v čase letních repríz nelze vybírat z archivů cokoli, co přijde sestavovatelům programu „pod ruku“ – tak třeba lesklou show z normalizačních let Karel Gott v Lucerně (14. 7.). Naproti tomu dokument Pavla Kouteckého Do života (5. 7.) věnovaný péči o ohrožené novorozence v pražské porodnici U Apolináře, byl natočen před deseti lety, ale stále nestihl zestárnout. Možná od té doby lékařská věda pokročila a dokáže víc než tehdy, ale Kouteckého nezaměnitelný filmařský rukopis se pořád skvěle čte. Přinejmenším proto, že v něm nikdy v něm nechybí lidský rozměr.

HBO uvedla dokument o písničkářce Radůze

Foto Olga Špátová