číslo 31 / 2007

Jak to slyší

Marie Boková, publicistka

Čas letních repríz přináší sváteční zážitky

Jen kdyby to kýžené léto nepřivolávaly milé moderátorky ( - oři) v poslední červnový den úřednickým souslovím „prázdninové schéma“. Hned několikrát za den, a to na Vltavě. Vypadalo to, že budem vyplňovat nějaké dotazníky...

Svátečním zážitkem však byl v Rozhlasovém jevišti Goethův Urfaust v překladu Jaroslava Bílého a režii Josefa Melče. Jaké jsme to měli herce! Bohužel, ani jeden z ústředního kvarteta už nežije – o to vzácnější je příležitost slyšet a vychutnat si výsostné zacházení se slovem, s nejjemnějšími významy a nuancemi nevyzpytatelné lidské i ďábelské duše. Jemný, ironický, žoviální, posměvačný, zlověstný a v posledku neúprosně chladný byl Rudolf Hrušínský v Mefistovi. Eduard Cupák jako Faust nabídl bohaté možnosti svého podmanivého výrazového rejstříku – omrzelý, zvědavý a zvídavý, pánovitý, pyšný, milující, sobecký, zoufalý. Něžná a cudná Markétka Kláry Jernekové měla tak vroucí, srdcervoucí i rozumné polohy, že je svým způsobem stejně nenahraditelná jako Cupák s Hrušínským. Pragmatická sousedka Marta v podání Dany Medřické se jako mávnutím proutku měnila ze sladké v úlisnou, z hořekující v cynickou, zkrátka ve fešnou babu, která by utancovala i samotného čerta. Komorní, soustředěný tvar dotvářel imponující Pellarův Duch země i trpící Preissův Valentin. Dobře známý příběh se poslouchal jedním dechem.

Kontrastem pak byla Pirandellova groteska Diplom, vycházející z anekdoty o rozumném soudci (Josef Karlík) a mazaném Rosaliovi (Jiří Tomek), který si chce založit živnost ze své „uhrančivé“ moci. To by pan soudce ovšem nesměl mít milovaného kanárka... Vtipnou aktovku režíroval v Brně Jan Tůma.

Pětidílná dramatizace (Šárka Kosková) Zúbkovy prózy Doktor Jesenius v dramaturgii Jany Paterové vznikla rovněž v Brně, s dobovou hudbou Miloše Štědroně a v režii Zdeňka Kozáka. Ten obsadil do titulní role mladého herce, který už tehdy prokazoval své nesporné kvality nejen na scéně, ale i před mikrofonem jako stálý člen mnohaletého projektu Toulky českou minulostí. Igor Bareš modeloval svého Jesenia – chirurga, vědce, filozofa a politika – od mladé dychtivosti přes nebezpečnou ctižádost, která jej hnala vpřed, až po zralost a prozření. Jak víme, Slovák Janko Jesenský skončil spolu s 26 dalšími českými měšťany a šlechtici na staroměstském popravišti. Marii, jeho moudrou ženu, vytvořila Ivana Valešová, Rudolfa II. Jiří Tomek, Tycho de Brahe byl Rudolf Krátký. Řada dalších brněnských herců se podílela na barvitém obrazu z českých a evropských dějin.