číslo 32 / 2007

Pořiďte si

Rok v dopisech dostal knižní podobu

Po celý loňský rok měli posluchači stanice ČRo 3 – Vltava šanci vydávat se na netradiční exkurze do české historie. Prostřednictvím rozhlasového cyklu Rok v dopisech dokumentaristky Bronislavy Janečkové se denně mohli seznámovat s korespondencí známých i neznámých osobností. První díl knižní podoby pořadu Rok v dopisech I. nedávno vyšel v nakladatelství Radioservis, díl druhý bude k vydání připravem počátkem příštího roku.

Jeden den, jeden dopis – tak by mohla znít stručná charakteristika knihy. Je jakousi stručnější verzí rozhlasového projektu, který obdržel Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu v kategorii divadelní a rozhlasová tvorba za rok 2006. Korespondence je v knize řazena takovým způsobem, aby den a měsíc, kdy byl dopis napsán, odpovídaly datu vysílání (například 1. ledna 2006 byl představen dopis z 1. ledna 1856). Každý příspěvek je uveden krátkým vysvětlujícím komentářem a podle potřeby doplněn o další podstatné informace. Jak autorka přiznává v předmluvě, nejtěžší byl výběr jednotlivých dopisů: „Vybírala jsem především ty, které se váží k osobním příběhům pisatelů a jejich blízkých, nebo dopisy odkrývající méně známé životní či historické děje. Současně jsem záměrně střídala období, témata i různé typy osobností. Do cyklu byla zahrnuta korespondence lidí, jejichž životy se vázaly k území Čech a Moravy.“ Čtenáři se tak mohou seznámit s dopisem patnáctiletého Karla Čapka (který psal pod lavicí své sestře Heleně při hodině řečtiny), udělat si představu, jak silné přátelské pouto pojilo Mikoláše Alše s Aloisem Jiráskem, nahlédnout do korespondence paní Perchty s jejím otcem Oldřichem z Rožmberka nebo si přečíst několik úryvků z dopisů Madly Vaculíkové adresovaných Jiřímu Kolářovi.

Rok v dopisech ale obsahuje i četná působivá svědectví ze života obyčejných lidí, jejichž jména zmizela ve víru času. Výmluvný je například list ze 16. století, který panna Alžběta Mezeříčská adresovala neznámému rytíři: „Urozenej a statečnej rytíři, pane purkrabě milej! Pán Bůh dej Vám dobrej den a dobrou noc! A hned se na mne nebezpečte, já Vaše žena bejt nechci a nebudu, pantáta můj mne Vám nechce dáti, ani panímáma a já taky Vaše nechci bejti, neb se mi nelíbíte a ste starej, škaredej, tlustej, ruce tlustý škaredý máte a šedivej ste. A tak krátce jinou sobě ptejte, neb já jsem mladá a vy ste starej kmet, protož taky se starou a Vám rovnou bábou vopatřte.“

(smet)